Zkouškové šílenství

Jsem realista? Ne! Jsem snílek, jsem vana plná ideálů, které pomalu odtékají do odpadu...možná že brzo už budu prázdná a bude pokoj. Ta víra, že se něco změní, že se lidi změní pro druhé, že si budeme pomáhat a zajímat se o druhé, že budeme všichni šťastní, je totiž úplně zcestná. Takhle to v životě nechodí, holčičko..Já myslela, že si tím znamením a ono ne...blbý, co :-D Nic se totiž nemění a když něco moc chceme, tak se nám to buď pořád vyhýbá, a nebo to nakonec neni tak super, jako to mělo být, jako to byla v našich (v mých) představách. Asi budu brzo potřebovat osobního tereapeuta, asi se poptám v řadách svých kolegů :-D Odpusť mé duši, měj se mnou soucit a nebo ne...Nevadí, ve škole nám vtloukaj do hlavy pozitivní myšlení, tak to snad ještě chvíli zkusim a třeba se něco změní..ale spíš ne. Čím hůř to jde, tím se mi chce dejchat víc...

Křídlovky

Zasadím břízu, pořídím si maringotku, harmoniku a červený kolo. Půjdu do tanečních a ušiju si květovaný kalhoty. Začnu žít podle svýho gusta, tak jak se to líbí mně..Nechám si narůst křídla

Křídlovky od Radůzy, nejvíc!

Je to tu zas

Když to tak slyším, tak se ani na tu fráninu nechci vrátit. Chytrou holku 2x vyhodí od magisterských státnic? Super. Kamarádku, co se fakt hodně snaží a podle mě i celkem umí, potápí u obhajoby bc práce a pak jí dají za jedna? Mno nevim, já mám asi radši pohodovou atmosféru... Hlavně když srovnám svoje výsledky na FR a na PS, tak to je nebe a dudy...na PS mám spíš jedničky než trojky, nemusím se šrotit jak blázen, abych stejně nic neuměla...tady si to dvakrát přečtu a rozumím tomu, chápu souvislosti, umím si spojit jedno s druhým. Nevím nevím...bohužel teď nastala ta doba, kdy se budu muset už napořád rozhodnout, jestli do toho jít nebo nejít. Je totiž doba předzápisů a následně (sice až po prázdninách, ale ty utečou, my víme) zápisů do indexu...chjo chjo. Nejhorší je, že já za sebe jsem v podstatě rozhodnutá, ale nejsem si jistá, že se s tím smíří moje nejbližší okolí :-(

Týdeník

Tenhle týden stál celkem za prd. Cestou do Plzně si ňufík při vystupování z vlaku zatrhl drápek a tekly z něj potoky krve. Takže jsme museli s Bubonem zahájit operaci "První pomoc" - já letěla do lékárny pro obvazy, on držel psa s packou nahoře přiškrcenou kapesníkem (zlatý hadráky, fakt). Naštěstí se po hodince a půl odpočinku ve vlaku z Prahy do Plzně celkem z mátořil a domu běžel po svých a druhý den by člověk nepoznal, že se mu něco stalo...ale byla to hrůza!

Aby se to nepletlo, tak na mě nějaký dobrý člověk flusnul úžasnou střevní chřipku, až jsem z toho měla teplotu 38°, což jsem už tak tři čtyři roky neměla. Kvůli tomu jsem taky propásla zápočet z Dějin psychologie, takže si ho budu muset jít nahradit, pecka :-(

To vše ale naštěstí kompenzuje druhá úspěšná zkouška a druhá jednička letošního letního semestru. Aspoň něco :)

Nejvíc!

Já vim, že narozeniny mám až za stráááášně dlouho, ale tohle zlato, to je to, po čem mé srdce prahne...naprosto jedinečný a bezkonkurenční model! Nádhera! Pro Plzeň jako dělaný! Je to vymazlený brouček za příznivou cenu ...jen on a já a nic víc...Prostě srdcová záležitost :-)

Mno koukněte na něj: