Šabach,mapy, narozeniny a Roman

"Mám rád mapy. Vždycky ve mně vzbuzujou krásný pocity. Je na nich všechno tak jasný a přehledný,že když se na ně dívám, mám pocit jako pánbů.....Mám doma krásnej glóbus,a když se s nim procházím po svým pokoji, po tom mým placatým světě, tak se rázem všechno mění a má ubohá hlava jako by se stala sluncem."
Těchto pár řádků přesně vystihuje Románka. Sice doma nemá glóbus,ale jakmile nějaký spatří,tak je z něj na dlouho unešenej. Stejně jako z vesmíru.Divím se, že nad postelí nemá model sluneční soustavy...
Zejtra mám narozeniny a den po mně je má i Roman. Každej má určitou narozeninovou tradici a ta naše je taková,že hádáme dárek. "Jak je to velký? A tvar? Placatý,obdelník....Je to učebnice!" Ještě doplněný ojedinělou zvukovou kulisou a výrazem v tváři:)
Ty první řádky napsal Petr Šabach. A moje narozeniny jsou s nim hodně spojené,protože on je slaví také. Sice neví,že nějaké mládě z Ústí narozeniny má,ale slaví je taky. Přesně! Narodil se ve stejný den jako já. A podle mě je to znamení,páč umělci prostě držej spolu ve všem. A tak až se zítra ráno probudim s Jak potopit Austrálii pod polštářem, se slunečním paprskem hladícím mě po tváři,budu slavit narozky spolu s Šabachem.

Tak mě tak napadá, Románku,nedostaneš nic podobnýho jako glóbus nebo mapu! Možná na Vánoce..