Poprvé,ale ne naposled

Včerejší den se opravdu povedl. Byla jsem s Romanem,jeho strejdou a tetou, Honzou, Terkou a Liborkem a s jejich známými na kole.První informace přiznala pouze 60km,pak se to jen zvětšovalo na 80 a nakonec až na 100km. Vlakem,už v osm ráno, jsme se dopravili do Jedlové. První 1/3 cesty byla výborná,jeli jsme v podstatě pořád skopce. První zastávka na pivko byla v celkem malé vesnici(pokud nepočítám tu první na nádraží:)). Ze zastávky na pivko se nakonec vyklubala zastávka na jídlo - chlapi si totiž dali malou dopolední svačinku(čínské nudle). Pak už byla cesta jen horší. Jeli jsme sice krásným lesem,ale terén se neustále zhoršoval. Uznejte, 9km do kopce po lesní štěrkovo-kamenité cestě není zas tak príma. Druhá zastávka byla kdesi pod vesnicí. Taková ta německá hospoda-krásná roubovaná chata,samý němec a horská přirážka na všechno:) Tam jsme se napapali a vůdce výpravy nám oznámil,že nás čeká tak ještě 50km domů.Někteří pyskovali(já mezi nimi),ale minimálně do Děčína na vlak jsme dojet museli. Před Děčínem byla 3.závěrečná zastávka,kde jsme se dohodli,že jedeme až domů(btw. byla jsem vyhlášena nejlepším jezdcem:)). Kolena mě bolela jako blázen,přesto jsem šlapala v závratném tempu - to abych byla doma dřív.
Ve Svádově,když jsem si chtěla zazpívat Sláva nazdar výletu,nezmokli jsme,už jsme tu!, tak jako na potvoru začalo pršet. Ale nebyla to jen tak obyčejná přeháňka,ale slejvák jako blázen. Za pár minut jsme všichni byli totálně mokří a jeli jak šílenci domů. Mě ze strachu z bouřky(hromy byli opravdu hlasité)přestala bolet kolena a pádila jsem domů jak o život. Doma jsme vše mokré hodili rovnou do pračky a jali se zachumlat do peřinky. Přesto se musím pochlubit : Zdařile jsem zvládla svých prvních 100km.

Naposled to není,protože tolik hormonů štěstí po 8 hodinách jízdy jsem v těle ještě neměla:)