deprese

Přesná příčina vzniku deprese zatím není stále známá - známe pouze některé biologické procesy v mozku a faktory, které se mohou na vzniku deprese podílet.Bylo zjištěno, že za vznikem deprese pravděpodobně stojí nedostatek některých neurotransmiterů v mozku (chemické sloučeniny, pomocí kterých se předává signál z jedné nervové buňky na druhou). Mezi neurotransmitery podílející se na vzniku deprese patří zejména noradrenalin a serotonin, v menší míře pak i dopamin. Léky, které obsah těchto neurotransmiterů v mozku zvyšují, symptomy deprese zlepšují. Zatím se neví, co přesně způsobuje pokles hladin těchto neurotransmiterů.Mezi faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku deprese patří genetická výbava jedince (u osob, jejichž pokrevní příbuzní trpí depresemi, je větší riziko onemocnění), dlouhodobý stres (vyšší riziko je u osob dlouhodobě stresovaných a především u těch, které nemají možnost tento stav ovlivnit), akutní stresující události (např. úmrtí blízkého člověka, rozvod, propuštění z práce, odchod do důchodu apod.), typ osobnosti (obecně je vyšší riziko onemocnění např. u úzkostných lidí). Na vzniku deprese se může podílet i výchova v rodině (zejména nepřiměřená náročnost a kritičnost rodičů), týrání nebo pohlavní zneužívání v dětství.Deprese může být ale vyvolána i některými chorobami, např. poškozením či onemocněním mozku (nádory, roztroušená skleróza, demence), některými léky (např. léky proti vysokému krevnímu tlaku, perorální antikoncepce, steroidní hormony atd.) či drogami.

Deprese je charakterizována především beznadějí (nemocný má pocit, že nic nevychází, že současná situace je zoufalá), bezdůvodnými obavami a úzkostí, pesimistickými výhledy do budoucnosti, pocity méněcennosti a domnělého provinění. Tyto pocity jsou velmi intenzivní a pacienti o nich neustále a opakovaně přemýšlejí. Dalším častým příznakem je neschopnost radovat se ze zážitků a věcí, které pacienty dříve těšily (zájmy, koníčky), nezájem o sebe, svou práci, rodinu a přátele. Často se rovněž vyskytuje nesoustředěnost, nerozhodnost, špatná paměť a zpomalené myšlení.
Velmi časté jsou myšlenky na sebevraždu. Tato náchylnost k sebevraždám u pacientů s depresí vychází z pocitu bezvýchodnosti situace a z beznadějnosti. Deprese patří k nejčastějším příčinám sebevražedného jednání, ať už to jsou sebevraždy nebo pokusy o sebevraždu.
Deprese je ale onemocnění "duše i těla". To znamená, že příznaky deprese nemusí být omezeny pouze na psychický stav a myšlení pacienta, ale často bývají přidruženy i příznaky tělesné.
U pacientů se mohou objevit poruchy spánku - problémy s usínáním, opakované probouzení v noci a velmi často se také vyskytuje brzké probuzení. Spánek je pociťován jako nedostatečný a pacientovi nepřináší žádné osvěžení.
Dalšími příznaky deprese jsou snížení až ztráta zájmu o sexuální život, ztráta energie a únava, nechutenství a váhový úbytek (nebo naopak zvýšená chuť k jídlu) a zpomalení pohybů (nebo naopak pohybový neklid u nemocných s úzkostí).
U depresivních pacientů se také často vyskytují různé bolestivé stavy (bolesti hlavy, zad, bolesti na hrudi), zažívací obtíže, závratě, mohou se vyskytnout pocity dušnosti nebo bušení srdce. Deprese tak může napodobovat různá somatická onemocnění (např. žaludeční vředy, infarkt) a až důkladné lékařské vyšetření ukáže skutečnou příčinu pacientových obtíží.Deprese můžeme rozdělovat podle různých hledisek - jedním z nich je tíže onemocnění. Podle tíže onemocnění rozeznáváme deprese lehké, středně těžké a těžké. Při lehké depresi je patrný pokles nálady, ale nemocný je většinou dosud schopen se s určitým přemáháním účastnit běžných denních aktivit. Při středně těžké depresi má pacient větší potíže s obvyklou denní činností.. Pro těžkou formu deprese je typická beznaděj, hluboce pokleslá sebedůvěra a sebevražedné myšlenky. Při nejtěžším stupni deprese převládají v myšlení pacienta nevyvratitelná přesvědčení o vlastní vině a následném zaslouženém trestu, o nutnosti skoncovat s vlastním životem, spolu s odmítáním jídla, naprostým nezájmem o okolí a pohybovou strnulostí.