malá zlobivá holka

Trošku nakalená sedim doma u compu,nikde nikdo,jen pes mi chrápe pod stolem... Něco si opíšu,pokecám s kámošem a měla bych jít spát,páč ráno musim brzo vstávat,dobalit bágl a šupky dupky na nádraží čekat na vlak na sazavafest.Spát se mi nechce,hlavou mi zase lítaj všemožný věci,asi to bude duchaplnym rozhovorem s kamoskou uprostřed města..Akorát jsme přišly na to,že všichni jsou stejný,ty lidi tě tu už nebavěj - stejný xichty,ničim už tě nepřekvapěj,jen prázdný řeči plynou vzduchem...lidi jako z kopíráku,chovaj se stejně,jde jen o to,poznat kdo je podle koho okopírovanej..a nejhorší je,že v tom kolotoči jsme stejně i my,uvědomujem si chyby tohohle systému,ale stejně jsme stejný jako všichni :D docela sranda...
"..když mě nebudeš zlobit....". Asi jsem zlobila.Jsem taková malá zlobivá holka,ale to nevadí,že se mnou nikdo nevydrží,i mamka už mě posílá pryč :)) Jen pár lidí chápe můj rejpavej humor a jsou rádi...stejně i kdybych byla hodná,svůj život neřídím já,ale NÁHODA! takovejch věcí náhodnejch,nepochopitelnejch a nejasnejch se stalo,věci,který by se normálně stát nemohly...staly se prostě jen tak náhodou,zničeho nic,když to nikdo nečekal, v tu nejmín vhodnou dobu,ale o tom je asi život nebo já nevim :D
Jojo,nakalenýmu člověkovi se hodně dobře filozofuje,hůř se to ale zapisuje...já ale vim,že mě lidičkové moji chápete a rozumíte mi,to mě snad pořád drží v zoně optimismu...tak dobrou noc