Že by podzimní deprese?

Jenom začla škola,tak se to se mnou veze. Ne, že by to dřív bylo lepší,jenže teď se propast pod mýma nohama stává větší a temnota nad mou hlavou je stále černější. Všichni mě straší maturitou,času je málo a učení až moc,musím si zařídit a udělat autoškolu,což taky není zrovna lahoda,vztahy s kamarádama se taky nějak hroutí...Já vám nevim,možná si to všechno jen MOC beru a jelikož sebedestrukce je mé druhé jméno,tak postupuji velice důkladně nebo je to lidma v okolí? Osobně si myslim,že je to hlavně mnou,mou osobou,mou hlavou.Poslední dobou jsem nějaká zmatená a docela fest..Hlava neni moje,asi odjela na dovolenou,euforie střídá depresi...Jenže tohle chci změnit...
Tak hlavně musím začít makat,abych odmaturovala,páč mi příjde,že čas zase běží jak blázen,nechce se ani na chvilku zastavit a oddychnout si:( Potřebuju si aspon vypracovat otázky,jenže ten den nějak vždycky skončí dřív,než mám energii se pustit do díla...Takže čas ubíhá a já ho jen sleduji z povzdálí a můžu mu jenom zamávat.Pápá! Den po dni, hodina po hodině,něco mi uniká,ale chci to změnit,jenže na to nemohu dosáhnout,chytit to,zastavit,ovlivnit...prostě deprese:)
Autoškolu jakžtakž zvládám,zatím,protože vyřizuju jenom všechna ta lejstra,co musím mít,jenže až sednu za volant,tak to asi bude krize,ale pořád to je jediná věc,na kterou se nák tak těšim...
A kamarádi? S těma je to furt horší a horší. Spolužáci ze školy mě přivítali pořádnou dávkou povrchnosti a hlášky o tom,kam se zas půjdou ožrat, mi vážně nechyběly...Kámoška,s kterou si poslední dobou hodně rozumim,odjela do Anglie,takže nic víc než chat přes icq nejde,což taky neni ono...Nejlepší kámoška má kluka a mění si život,tak uvidíme:),ale zatim to je to jedno z mála,co mě nějak udržuje v realitě...A ostatní kamarádi? Ty,od kterých bych to nejmíň čekala,mě ignorujou nebo maj svoje ostatní kámoše,kterým věnujou chvilku spíš než mně,ale jak řekl Raven : Občas se stane, že to, co zpočátku vypadá jako velké štěstí, je ve skutečnosti prokletí. Mno a je jasný,že ostatní maj svých problémů dost a nebudou řešit zadepkovaný Z***(to mě naučila jedna kámoška,mno řekla to a tak se mi to líbí,že tak řikám všem, i sobě)...
No jasný,je tu pár človíčků,hlavně teda jeden,kterej je se mnou furt,jenže já mu ve své mrzutosti a depce nedokážu bejt tak vděčná, jak bych chtěla,tak nevim,jak dlouho se mnou bude sdílet štěstí i neštěstí...
Tak ted nevim,jestli jsem fakt uplně mimo,ale asi jo..a to mám maturovat,mám mít nějakou zodpovědnost...tu jedinou mám,koupil mi kytku Kryštůfka,ale to je živý kámen,takže péče veškerá žádná,takže ideální pro mě :) Ale to ostatní je jeden velkej OTAZNÍK!