Ve škole se probírá filosofie, lidé kolem mě pořád filosofujou, a když jsem se dneska vyhřívala na nábřeží na posledním teplém slunci a přemítala o svém životě a správnosti věcí, protože kamarádka řekla, že bude zodpovědnější, jinej kamarád je zase věčně v hospodě a autoři děl,které teďka čtu zase přemýšlí o smyslu života(a že život je vlastně jen směřování k smrti), napadlo mě, co je vlastně správné a kdo určuje to, co dělá náš život smysluplným...protože na jednu stranu se chceme seberealizovat,abychom odešli s pocitem,že jsme svůj život nepromarnili, na druhou stranu ale nemá cenu nic budovat, protože jednoho dne prostě zemřeme, světlo zhasne a čus...konec,šmitec,tvůj čas vypršel...dokonce mi příjde až směšné,jak se člověk strašně moc snaží vyhnout se smrti,jenže to je nereálné, protože to je naše jediná jistota v životě! Tudíš se ptám, jak žít život? Nechat ho plynout a za pár let zjistit,že čas ukazuje za pět dvanáct a najednou něco rychle dohánět, nebo budovat, nebo plánovat, či prostě nechat OSUD/KARMU či podobnou sílu ovlivnit náš život? Nejlepší by bylo asi najít harmonii s Tao - "Konat- nekonat", nevzepřít se se své přirozenosti a přesvědčenit sebe sama o správnosti svého konání...prostě se nenásilně přizpůsobit toku událostí:)
Dobrou noc
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
16 komentářů:
mno proflakat zivot v hospode je vcelku zajimavy ale asi ne na cely zivot, clovek by se mel porad o neco zajimat aby nenastala chvile kdy by se zacal nudit:) takze rozhodne ho zit vsim moznym at je pak spousty moznosti
Nebo taky po smrti žádný konec nepřijde, přijde naopak něco dalšího, co se třeba bude odvíjet od toho, jak žijeme tady na tomhle světě. Potom by to současné žití, které je někdy šílené a beznadějné a někdy krásné a úžasné, získávalo jiný smysl, svou výškou přesahující pozemský život.
A pokud se materialistickému mozku nechce přijmout toto řešení nebo názor, pak nabízím jiný: nemá-li život smysl sám o sobě, tak pro nás ano, proto je jen a jenom na nás smysl našemu žití opatřit, a to nejlépe tak, abychom, až se přiblíží smrt a možná totální konec, mohli říct: tak jo, sice to bylo krátký, ale stálo to za to...
:o)
Inu ja nevim, pokud by smrt nebyla tim koncem, ale naopak zacatkem neceho vyssiho, proc by se ji lide tak obavali? Vzdyt clovek je tvor velmi verici, tak proc neveri...?
A co se ziti tyce? Nevim, pokud uz mame jednou tu sanci, ktera se asi nikdy opakovat nebude, tak proc si z toho ziti neurvat co nejvice? (ackoliv, zrovna ja mam co rikat:))
No já si nemyslím, že jsme nějak extra věřící. Přijde mi spíš, že jsme jako druh strašně namyšlení a zpupní a bereme se jako mistři světa ve všem...
Lidi se smrti a tmy bojí, protože obsahují něco neznámého. Kdyby se někdo z onoho světa vrátil a řekl: "Hele, je to tam paráda, těšte se...", bylo by to mnohem jednodušší. Ale takhle, když nevíme, co bude...
Ze života si urvat co nejvíc je dobré heslo. Ale záleží, jak to bereš. Neznám tě, ale pokud se to vztahuje třeba na holky, tak to nebudem kamarádi... :o) Dělám si srandu, ale víš, jak to myslím.
Bojim se, ze at budes lidem rikat cokoliv a dokonce to muzes podlozit i nezvratnymi dukazy, stejne jich moc nepresvedcis. Smrt je totiz uz od pradavna brana s velkym respektem a ne jinak tomu nejspis bude i do budoucna.
A co se toho rvani tyce, ano taky mi to prijde jako dobre heslo, ale ja urcite nejsem z tech, kteri by podle nej zili... Teprve vubec ne, co se holek tyce:) Ale to uz asi trochu zklouzava za hranice toho blogu a jeho diskuze:)
:o) Sorry, chtěla jsem to jen trochu odlehčit :o)
Ale ne, to se neumlouvej, neni za co:)
no tak ,děcka, jen se nebojte, tady se diskuzi meze nekladou...tak já vám teda řeknu, že se smrti bojim ze všeho nejvíc, páč na posmrtný život prostě nevěřim a ta představa, že prostě nic nejste, prostě najednou je NIC a mě to opravdu děsí...ale jinak člověk by měl žít tak, aby si každý den mohl říct, že kdyby to byl jeho poslední den, nebyl by zbytečný...si myslim, teda :) teda děti, dneska jsem nějaká mimo... ale co, život jde zatím dál, tak se tu nebudem stresovat myšlenkami na smrt, co vy na to ?
Kdybych věřila, že mě po smrti nic nečeká, šla bych si hodit mašli rovnou... Vždyť to je strašně krátký čas, kdyby člověk měl k dispozici jen nějakých svých usmolených 70 roků života, no ne?
S myšlenkou na věčnost se usíná mnohem klidněji... :o)
Odkdy Ústečanka oslovuje své čtenáře děcka? Já myslela, že to jen my na Moravě holdujem tomuhle krásnému obratu... :o)
Neni ta uvaha trochu zcestna? Cekal bych naopak, pokud na posmrtny zivot neveris, budes se tim padem snazit udrzet se pri zivote co nejdele... Avsak Ty takhle prekvapis, zvlastni:)
Tak v tom pripade su asi z Moravy (nebo tam travim tak moc casu?), hura:) Jelikoz a protoze ten vas _krasny obrat_ pouzivam take pomerne casto, ackoliv se ty decka na me pak obcas zle divaji...
No já když oslovím lidi z Čech děcka, tak se na mě dívají, jak kdybych je urazila do patnáctého kolena... Nebo hledí jak tele na nové vrata, protože to slovo je pro ně totálně cizí :o)))
K tomu druhému vážnému tématu... vážně mě uklidňuje víra, že po smrti něco bude, takže neberu nic nějak osudově a říkám si, že mám nekonečně moc času. Kdybych počítala jen s životem tady, zbláznila bych se z pocitu, že musím spát, že musím chodit na předměty, které mě nebaví, že se musím stýkat s lidmi, které nemám nějak extra ráda... Co si myslíš ty?
S timhle mas urcite pravdu. To, ze neco existuje dal je urcite uklidnujici. Me se spis nezdal ten nazor o hazeni si masle, pokud by posmrtny zivot neexistoval. Preci jen tech 70 let zivota, muze bych nekdy az dost, jindy vsak zase malo, tezko to nejak urcit. Jen si nejak nemyslim, ze by vira ci nevira v neco dalsiho mela nejak silne ovlivnovat nase soucasne byti.
Tvůj vzkaz ve mně evokoval nějaké myšlenky, které by nejspíš vedly k polemice o existenci či neexistenci Boha, což my dva asi nerozřešíme, takže si ty myšlenky nechám pro sebe a sdělím ti je případně někdy později, když budu mít náladu se přít, což dneska nemám :o)
Přeju hezký den :o)
Pokud jsme se dostali az k polemice o Bohu, tak to vypada na poradny problem:) Jeho reseni bude asi velmi zapeklite:)
Řešení hlavně nebude vůbec žádné... nebo si troufáš řešit problém, který během několika tisíců let uspokojivě nevyřešil ještě nikdo? :o)
Nene, to opravdu netroufam:) Ono to uspojive reseni asi ani neexistuje, nikdy nepresvedcis vsechny, ze prave to dane reseni je spravne...
Okomentovat