Hnízdečko

Ne že by se mi na koleji nelíbilo, mám fajn sympatickou spolubydlící, nakonec ani to prostředí není nejhorší - fakt, ta vilová čtvrť, kterou se vždy vracím do "svého" pole, je naprosto fascinující. Ale prostě jsem si myslela, že když jdu studovat do města, kde má druhý domov i můj kluk (chápejte, taky na koleji), tak že si dříve či později najdeme nějaké utulné hnizdečko, kde budeme spolu bydlet a po večerech za svitu svíčky popíjet čaj, že si pořídíme (časem) nějakou roztomilou oranžovou kočičku nebo fousatýho voříška, s kterým budu běhat po parku a rozmazlovat ho permanentní péčí, že si budeme vařit večeře a jíst je společně z jednoho hrnce...Jenze! Moje snová realita se nekoná, protože z Romana se stal perfekcionista s vytříbeným vkusem, který prostě nebude bydlet jen tak někde, žádné místo se mu nelíbí a pravděpodobně nikdy líbit nebude....v jednom byte uz nekdo bydli, takze to stoprocentně bude malinkej trapnej pokojik, druhý byt je zase daleko od školy, třetí je moc drahý...takže pravděpodobně skejsnu na koleji po zbytek svého studia a svůj sen o hnízdečku si nechám až do "pravého" dospěláckého života...:)