Umělci

Mladičká básnířka
s korálky nad kotníky
bouchala na dvířka
paláce poetiky
s někým se vyspala
někomu nedala
láska jako hobby
pak o tom napsala blues
na čtyři doby

Své srdce skloňovala
podle vzoru Ferlinghetti
ve vzduchu nechávala
viset vždy jen půlku věty
plná tragiky
plná mystiky
plná splínu
pak jí to otiskli v jednom
magazínu

Bývala viděna
v malém baru u Rozhlasu
od sebe kolena
a cizí ruka kolem pasu
trochu se napila
trochu se opila
na účet redaktora
za týden nato byla hvězdou
Mikrofóra Pod paží nosila
rozepsané rukopisy
ráno se budila
vedle záchodové mísy
životem potřísněná
múzou políbená
plná zázraků
a pak ji vyhodili z gymplu
a hned nato i z baráku

Ve třetím měsíci
dostala chuť na jahody
ale básníci tatíci
nepomýšlej na rozvody
cítila u srdce
jak po ní přešla
železná bota
pak o tom napsala sonet
a ten byl ze života

Jó mladé básnířky
vy mladé básnířky
folkové básnířky
básnířky

Na základě této písničky se mi v hlavě roztočila kola filosofična - umělci obecně většinou mají problémy se školou...co ale umělec, který projde školou bez větších problémů? Je stále umělcem? Je míň talentovaný než umělec problematický ve škole? Je jisté, že to souvisí s jejich stylem života...ale co když některý umělec není takovým bohémem, jak se to čeká od širší společnosti? Může být vůbec pravý umělec nebohém?
Je mi jasné, že se ozvalo to malinké pravé já uvnitř, které vždycky chtělo být umělcem, ale bojím se, že k tomu nemám správné průserářské (i když pár jsem jich ve škole měla, i těch větších, viď Jani :D) či bohémské předpoklady...holt asi nejsem jako slečna v písni...:(