Strach z budoucího

Člověk se bojí všeho možnýho - od miniaturních broučků až po smrt. Já se zrovna teď bojím své budoucnosti...blízké i daleké...nějak mi příjde, že se to ubírá takovým jiným směrem, než jsem chtěla...:(

Pro změnu si vyčítám, že jsem si nedala přihlášku na jinou fakultu v Plzni už tenhle rok...protože přesně vím, co chci v budoucnu dělat za profesi a francouzština v ní opravdu moc není...ještě, že mám ten vedlejší sloup a budu se realizovat v této sféře
Bojím se toho, že mi za pět měsíců bude dvacet a já budu stará páka, co celej zbytek života tvrdí, že jí je osmnáct...:-D njn, život se už krátí, holka...
Taky se bojim toho, že budu v Plzni úplně sama...Roman bude pracovat (a planeta je tak velká), jenže do ILV v Plzni se mu už moc nechce po zkušenostma z diplomky...a kouká po práci v Ústí...a já tu budu mít jen Kateřinu, takže se ta holka ze mě asi zvencne...doufám, že do Plzně příjde aspoň někdo z gymplu od letošních maturantů...mno uvidíme...

Když to tak vezmu, tak si za chvilku taky budu hledat práci a jestli mě nevezmou tam kam chci, tak asi zemřu...:-( Jako pro plno lidí to asi nebude moc extra džob, ale já bych vážně chtěla pracovat na oddělení závislostí v psychiatrické léčebně - chtěla bych se zde věnovat arteterapii a podobným formám léčení pacientů. A pak třeba i ve školství a co já vim kde :-) Ale fakt bych si přála pracovat s panem doktorem Nešporem.

A tak nějak se bojim i jinejch věcí, ale nechce se mi o nich moc psát, jsou to taková citlivá témata, takže prostě nic nebude :) Pár nejlepších kamarádů o mých bojácných pocitech ví a to mi stačí...jo

Teďka se holt budu víc soustředit na školu a tak jako prostě :) mám toho celkem dost a nic nedělám, takže je nejvyšší čas pustit se do studia..

btw. zjistila jsem, že blog nutně potřebuju ke svému životu, páč prostě potřebuju někam něco vyblejt o svých pocitech a že když to nedělám na zlatej internet, tak se mi to pak často stává v reálu a to prostě neni úplně to pravé ořechové...druhej den z toho mám akorát tak výčitky..prostě humus, takže ať žije blogspot!

btw. ta malá dušička ve mně křičí a buší na stěny svýho vězení, že chce utýct a že to neni fér...jenže život prostě fér neni, s tim se smiř...nejhorší je, že se fakt snažim změnit všechny ty věci, že se snažim změnit hlavně sama sebe a pomoct tomuhle světu, aby byl lepší...jenže poslední dobou mám pocit, že to prostě ani lepší bejt nemůže, že o to nikdo nestojí...že to takhle všem vyhovuje...a ono třeba ne...
Asi jsem neměla číst tu knihu Plyš, docela mi otevřela oči, i když je to jen hloupy sci-fi...jenže přesně takhle to končí, závislá konzumní společnost, slovo kamarád či přítel už nemá žádnou váhu a pravda se krčí někde v rohu...manipulace, o tý to všechno je...o tom, že si někdo nahoře s lidma hraje a manipuluje s nima jako s loutkama na provázku tak, aby se asi hodně bavil...nebo já nevím, proč se vždycky semele takových hloupých věcí v jedno období a proč se ty dobré věci většinou stávají v úplně nevhodnou dobu...za poslední měsíc jsem to řekla asi třikrát: Vyšší síla má holt zvrácenej smysl pro humor...