Smuténka

Utýct z tohohle světa, z tohohle města a někde žít bez lidí a nebo taky s lidma, ale úplně jinejma, někde jenom spolu a kašlat na okolí, to by bylo fajn...prostě vzít nohy na ramena a někam se odstěhovat nebo se prostě přesunout a nebejt v UL, kde to prostě neni pohodový, kde se všechno zdá být mnohem horší než to ve skutečnosti je, kde každá špatná věc se mění v ještě horší a kde nic dobrého neni...prostě ne...

až přijedu do Plz, tak si najdu byt, kde budu moct bejt i v létě, s Kateřinou a v Plz, kde je fajn, kde je vše tak jak to být má..ne kolej, ale privát, kam můžu utýct během léta, kde se můžu zašít tak na pár let, nejlépe...bez ohledu na to, jestli se mnou Koudelka půjde nebo ne, prostě tak...bydlení s novými lidmi, ale hlavně že to nebude v Ul, hlavně že to bude v Plzni...

jiný město, jiný lidi, to je jasný, ale nejhorší je, když se člověk teší domu, za psem, za mámou, za kamarádama a pak přijede a všechno je jinak, je to jiný, než si to pamatuje, ale přitom se to nezměnilo, hrozný je, jak se člověk pořád žene za něčim, co nemá a pak když to mít může, tak už to nechce...až se mi z toho udělalo teplo...

a zrovna teď bych odešla, pryč, do jinýho města, závazky nezávazky, zabalila bych si do baťůžku psa a šla bych s nim poznávat nové kraje...ale prostě nemůžu, neni kam, neni co...jedině je proč...ale to nestačí, proč je málo...a co mě tu drží? závazky...rodina, rozpadlá, Koudelka, s hádkama, představy, že tady je něco víc, přitom je tu prd, nic mě tu nedrží, tak proč kua nemůžu pryč? pryč pryč pryč...aspoň spát, páč ve snu je svět vždycky tak trochu hezčí...

a právě jsem rozbila mozillu...ale už je to ok, tak tak..spát, jo, spát...zítra to stejně při nejlepším smažu...