Noc. Okolo půlnoci. Strašný křik. Pod mým oknem. Dohadování se a ještě strašnější křik...A já dostala strach. V tu chvíli jsem si přála být velkým plešatým chlapem, který by hádající se opilý pár usměrnil svým hlubokým hlasem...
...nic z toho ale nejsem, tak jsem jen šmírovala z okna a nic neviděla...ale na ten křík teda jen tak nezapomenu, strach a hnus...
...a R. vstal a koukl se z okna a řekl, že jsou to nějaký vožralové a že ta ženská byla úplně na káry a on ji někam táhl...je fakt, že ženský uměj bejt dost hysterický...ale vzpomněla jsem si v tu chvíli na lhostejnost lidí pomoct člověku v tísni...
...holt jsem asi stejná, bohužel :-(
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat