Přiznání

I když bydlím na privátu a ne na koleji, tak se tu pořád cítím jako v cizím městě...i když tu jsem už rok a půl. Doma je prostě doma..Doma jsou kamarádi, rodina, pes, doma je vždycky kam jít, když se člověk nudí (a hlavně s kým jít), doma je činohra a řeka a není tam takové hrozné ticho, jako na privátu v Plzni...doma pro mě není počítač, doma je práce, doma jsou Habrovice a Míša a slepice a králíci :-) doma je i méně mrzutosti a lepší nálada...doma je prostě doma a mně se asi stýská po domově nebo nevím, proč na mě padla taková divná deprese.. :-( Toto je veřejné přiznání, že závidím všem, co studují v místě bydliště...