Po kolena ve sračkách

A to doslova a do písmene. Dneska jsme totiž odváželi dva roky uleženej hnůj - tzn. z hnojníku se to kolečkem převezlo na valník, neboli multikáru, a tou se to pak odvezlo do sadu, na louku. A je fakt že nám to dalo dost zabrat, páč pro představu: byla toho celá kárka, já jsem nahazovala do kolečka a Koudelka vozil a občas mi vypomohl, protože přece jen ještě nemám tu pravou chlapskou sílu :-) Nicméně to za to stálo!! Při přípravě louky na hnůj (tzn. trávu metr vysokou na příjezdu posekat kosou) jsme objevili "hnízdo" plné koťátek. Mamina kočka zdrhla, takže jsme se o kočičí bezpečí museli postarat sami (přenést je jinam a udělat jim hnízděčko na lepším místě), takže jsem se s nima mohla poňuchat. Akorát hrozně brečeli po mamince, tak mi jich bylo líto, mokříků malinkejch (tráva byla mokrá). A taky mě mrzelo, že si je všechny nemůžu vzít domu k sobě do pelíšku (samozřejmě i s kočičí mámou), kde bychom i s baronkem tvořili jednu velkou šťastnou rodinku :-(

Nicméně během dne jsme narazili i na menší věci než jsou koťátka. Jedna slípka vyprdla malinký vajíčko (asi jako od vrabce) a to prý znamená, že je vynošená (tzn. slepice v přechodu) a v tom vajíčku není žloutek, ale jen bílek...to je co? už jsem poloviční vidlák :-)

A taky jsme viděli malilinkatou kačenku (a prej se u malinkejch zvířátek chovám jako 10letý děcko), byla fakt hrozně roztomilá. Jo a jediného přeživsího králíčka černýho malinkýho k poňuchání uplně ideálního...:-D

A taky vlastně máme novou lednici...taky malinkou :-) ale krásnou a vystačující!