Vítání jara

Protože máme děťátko, co se jen tak neutahá, rozhodl se páneček utahat pejska i paničku a vymyslel výlet. To by ještě bylo v poho, horší to bylo časem, když jsem zjistila, že ho naplánoval celodenní a 30kilometrový. Mno, přesto jsme vyrazili.

Janýsek měl ten den svou premiéru v tramvaji a nebylo to tak špatné jako premiéra kdysi před měsícem a půl ve vlaku. V lese to taky bylo v poho, jen co jsme se zorientovali na zelenou, tak se šlo, Janeček běhal na volno a všichni byli spokojení. Jenže pak jsem narazili na nějaký aktivisty, rozuměj nějaký pochod a to šla asi miliarda lidí (ale ne pohromadě, ale jako švábi na pivo), takže to bylo pořád Janýsku k noze, čekej a pojď na vodítko, až jsem z toho byla celá nasraná. Naštěstí se na Krkavci (známe už z turistiky) od nás oddělili a my mohli pokračovat v klidu lesem...Sice jsem nepochopila, proč musim vystoupat ten krpál nahoru na Krkavec, abych to pak vzala zase po červený dolu, ale budiž..po chvíli jsme i dali sváču, takže hladina cukru v krvi se dostala na normál a já se uklidnila :-))
A pak jsme šli šli a šli do Horní Břízy, kde to bylo fakt hnusný, ale dali jsme tam zase sváču, takže aspoň něco pozitivního na tom bylo. Pak se šlo na Dvůr Býkovec, kde nás to příjemně překvapilo, páč tam byla zabijačka a hudba a Lobkowic a ještě další pivka, takže jsme si dali výbornýho buřta domácího a Kemjed si dal polívku prdelačku (já bych to nejedla, bléé) a byla pohodička, hodinku a půl jsme tam poseděli, Janýsek si pohrál s jednou ohařkou a šlo se dál. Jenže pak už jsme byli nějaký nadraný po pivkách a vymýšleli jsme hovadiny. Mno, ze začátku to byl dobrý skutek, páč jsme našli povalený posed a já hned, že ho postavíme. Tak jsme ho postavili a vylezli na něj a co ten hajzl? Ten se nám odvděčil tím, že s náma zase spadl do chroští, takže já mám "potrhanou" nohu s modřinou, Kemjed měl štěstí a spadl do měkkýho. Jenže jak řikám, tohle byl osudový zlom, páč pak už to šlo z kopce...další pivka, větší nadranost (říkejme tomu spíš přiopilost, nálada) a samozřejmě jsme se ztratili - první "ztráta" byla v poho, páč jsme si jen zašli vesnicí, druhá už byla horší. To jsme si zašli asi pět kiláků podél vody kde nic ani nikdo nebyl...jen divný mrtvý bílý stromy a na těch stromech asi tisíc obrovskejch černejch ptáků, prostě jak z hororu Ptáci...a ještě se ztmívalo a my se báli, že zůstanem v lese po tmě...naštěstí z lesa jsme vyšli v čas, ale samozřejmě nám ujel bus do Plzně (páč jsme šli zase na druhou stranu než jsme měli jít) a čekali jsme hodinu a půl na zastávce v největší prdeli světa, byla zima a tma a já z toho teď mám rýmu a bolení v krku...Naštěstí autobus přijel a v devět hodin večer jsme už byli doma, Janys se napapal a spal až do dneška do rána v podstatě, tak ho to chudáčka zmohlo :)

Každopadně ponaučení z toho plyne takový, že příště vymýšlím výlety já...