Jdi do toho po hlavě....

Tak zas zapnu pásek o jednu dírku dál. Do léta budu vypadat jako v patnácti :-) To je tim životem, jakej vedu - samý stresy (i když úroveň stresu u mě je velmi nízká, jsem to já ale odolný jedinec), lítání do školy, lítání ze školy, lítání se psem, učení...člověk nemá čas se ani pořádně najíst (hlavně když není co, protože Pes a Kluk to všecko snědí dřív). Ale dneska, dneska se pořádně nacpu, udělám si totiž rizoto s kuřecím! Cha! JO a ještě jsem zapomněla na ty kilometry o víkendech...my totiž nechodíme jen tak na výlet, ale dvacet třicet kiláčku, takže večer nohy bolí až hanba. Ale ten pocit za to stojí. Akorát kdyby tý školy nebylo najednou tolik. Letní semestr mi nějak proklouzl mezi prsty a už je tu skoro zkouškový a já nic nemám udělaný, nic neumim, nic neznám. Takže duben a květen už by mohli udělat pápá a v červnu snad bude klid...snad! Protože si nejsem jistá, jak dlouho tohle vražedný tempo vydržim s nenarušenou psychickou rovnováhou...