Maska

Pořád se přetvařuji. Napíšu, že mi je lépe a přitom mi je hrozně. Řeknu, že nebudu zklamaná a přitom jsem. Když se mi chce brečet, tak se směju, když je mi dobře, směju se ještě víc. Nějak jsem ustrnula v bodě, kdy mi víc záleží na pocitech ostatních než na těch mých, takže všem lžu, že je vše ok, aby se nestresovali, řeknu, že to nevadí, i když mě to sere! Bohužel se nedokážu všem těm človíčkům podívat do očí a říct jim, že takhle to nechci, že mi to vadí, že tohle prostě ne..asi toho je na mě nějak moc, ráno mám radost a večer se mi chce křičet do polštáře NE NE NE. A ani to TAO mi nepomáhá, protože mi to všecko lítá pořád v hlavě sem a tam jak splašenej kůň. Potřebuju pryč aspoň na měsíc, žít si svůj paralelní život, chvíli žít život někoho jinýho, protože co oko nevidí, to srdce nebolí a ono na tom něco bude...