Pročištěná ledvina a zanesený blog

Divím se, že tenhle blog ještě funguje....víc se budu divit, když se na něj ještě někdo podívá...A co je nového? Trošku nerv před obhajobou a státnicí, trošku nerv z dnešního večera. Na rukou černý šmouhy a pochybuji, že ráno budu tak fresh jako ta paní z dnešního filmu. Holt nevěřme na pohádky, jsme přece dospělí...a ráno moudřejší večera, ale co když jde o ten pocit teď a tady, co když se tím všecko kazí...a zase pochyby a divný sny a blogování, zdá se mi to jako návrat do pubertálních let...pár jasnejch symbolů, který nikdo nepochopí, vždyť každej máme svý individuální mentální reprezentace, tak jak se pak chceme dohodnout, jak pak spolu chceme žít. Asi jsme ustrnuli ve stádiu iniciativy, můj milý příteli, když nás pronásleduje pocit viny, asi bylo něco špatně ve falickém stádiu, asi náš Oidipovský a Elektřin komplex nebyl úplně překonán...Pán Freud a pán Erikson by nám to jistě vysvětlili...

Jak že to zpívá ten Nohavica o těch opakujících se pocitech...že je to zase tady? To je nejvíc super cool a nejvíc fér, co taky čekat, že jo...

Slovy pana M. - to je realita, mám pocit...