Mimo civilizaci

Posledních deset dní jsem žila takřka bez mobilu, protože nebyl signál, jenom s rodinou a bez přátel a jak to bylo super..Nejdřív jsem ale musela podstoupit strastiplnou cestu do Plzně, abych se mohla v 9:00 ráno dostavit na zápis - chápejte to tak, že jsem vstavala ve tři ráno a jela motoráčkama čtyři hodiny do Plzně. Cestou jsem se i úplně poddala svým emocím a v plném vlaku se rozbrečela kvůli své hlouposti, kvůli zapomenutému maturitnímu vysvědčení. Naštěstí jsem u sebe měla duchaplného Koudelku a problém se hned vyřešil - výzo se nechalo poslat na můj email a vytisklo v prvním kopistudiu :)Můj zápis byl vlastně na problémy docela pestrý - ZČu má dvě budovy pedagogické fakutly a my šli samozřejmě na tu druhou:) ale co, nakonec jsme to všechno stihli a já už jsem právoplatná studentka pedagogické fakulty v Plzni (teda od září, ale co:)) Ze zápisu jsme pokračovali dále na jih na festival Přeštěnice, kde jsme se setkali s bráchou a ještě jednim týpkem, který se vydal sám se psem za kulturou..byl docela zajímavý, hlavně stylem života, a zaujal hlavně Koudelku :)Na festivalu to bylo úžasné jako vždy, dokonce jsme se nechali pokropit vodním dělem a já přestala myslet na starosti a měla se báječně...žádné deprese, žádné myšlenky, které akorát brání dobré náladě...prostě pohoda..dokonce i cesta na nádraží, které jsem se bála nejvíc, proběhla docela v klidu, páč nás odvezl hodný taxikář zadarmo (ještě jednou díky, chlape)...sice jsem si na poslední den a na cestu na Šumavu uhnala úpál nebo úžeh a dvoudenní vyrozu, přesto to bylo maximálně výborný festival...no a Šumava, to je bezesporu balzám na duši - vystoupíte z auta a cítíte úžasnou vůni dřeva, do plic vám proudí svěží vzduch a starosti neexistují...sice jsme spíš lelkovali než chodili, ale za každý výlet jsme měli aspoň tak 15km v nohách - a taky jsem stihla vidět tato zvířátka lesní : veverek mnoho, dva zajíce, srnku, lišku a hraboše nebo myšku a kobilku velikosti křečka a motýla babočku admirála :)
takhle krásné dny bych si přála mít 365 dní v roce...nic vás netrápí, všechyn zbožňujete a i tšlo se cítí skvěle...jenže, nic krásné netrvá věčně a hned s návratem domu do UL se moje nálada rapidně zhoršila - i když to okolí nepozná, tak ta vnitřní nálada je fuj - a už se těším na další výlet tentokráte do Londýna..a už jen za tři dny...(o těch věcech, co mě na UL vždycinky naštvou se zmíním až někdy jindy...tedka si jdu namazat bolavé koleno a spát, páč cestování vyčerpává, ALE cestování zdar! Nazdar!