Vánoce, Vánoce...

...přicházejí. Už se to blíží, za chvilinku je tu Štědrý den a všichni řeší dárky. A já zjistila, že letos mi v podstatě na žádných dárcích nezáleží. Jo, budu ráda, když je dostanu, ale letos, letos by mi stačil jeden jedinej dárek...pravidelní čtenáři a posluchači a zájemci asi tuší. Jojo, letos by mi největší radost udělal pejsek, z útulku, velkej malej, mladej starej, to je fuk... Kdybych ho dostala, zaručeně bych se rozbrečela a zaručeně bych byla nejšťastnější člověk mezi všemi, že by se dokonce mohlo stát, že bych tou radostí pukla a zbyly by po mně jenom hvězdičky...Možná proto mi to taky není dopřáno, nechtějí mě nechat se rozplynout...ale je to škoda, hrozná škoda a mně je to líto.

Je mi líto to, že se pes bere jako povinnost a jako přítěž, že není chápan jako radost...je mi líto to, že málokomu dochází pravá podstata Vánoc. Vánoce totiž neznamenají, že si dáme dárek, ale znamenají to, že se člověk jednou v roce vcítí do druhého a udělá mu radost...udělá mu radost tím, že si na něj vzpomene, že s ním tráví čas a hlavně! že mu chce splnit to jedno velké přání, které mu vidí v srdci...