Pořád tvrdím,že je se mnou sranda:)

Foceno mnou. Dostala výtlem po mém zoufalém výkřiku: "Ono to nefotí!?", když jsem chtěla zvěčnit mého bratra letícího vzduchem (s prknem) .... :)

Supr trupr akce v Circusu

Tak jsem zase jednou vyrazila mezi lidi a moc se mi to líbilo:) Nejdřív jsem šla do Silencia,kde lidi ze třídy slavili svátek(?nechápu:)) , jenže tam to byla celkem nuda,páč tam řešili to,co už řešili minule,takže jsem vůbec nevěděla o čem mluvili. Naštěstí jsem tam byla jen hodinku a už jsem pádila do Circusu. Nu,vlastně nejdřív do Budwarky přemluvit Káťu,aby šla s náma..Nejdřív samozřejmě držkovala,jak je jejím zvykem,ale nakonec se jí tam líbilo. V Circusu byla kapelka Fly to Mars - elektronika. Bylo tam úplně plno,takže 28.2. musim vyrazit na Vypsanou Fixu malinko dřív,abych se tam taky vešla:) Všichni jsme to ve zdraví přežili,akorát jeden člen naší výpravy za kulturou ráno jaksi nemohl vstát z postele :) Až půjde na Fixu,tak snad bude některé věci konzumovat s rozumem...

Večerní divná nálada

Tak mě tak napadá,že když člověk tahle něco píše na net,něco ze svého života,každej může nakouknout do jeho osobnosti. Míra záleží na všimavost lidí,kteří si to čtou. Ale já vlastně nechci,aby někdo znal mé pocity a mé pohnutky,chci být kniha,která se nikdy nedočte stejně,kterou každý chápe jinak. Ale co když ten výraz,který na sebe člověk bere,když komunikuje s okolím je jen další z mnoha masek v jeho zásobě? Jak si vůbec můžeme být jisti tím,jestli někoho známe,když ho pořád potkáváme v té samé masce a neznáme ho z jiného pohledu? Jak si pak člověk může o někom utvořit obrázek,říct o něm,že je nejlepší kamarád,když ho vlastně nikdy nemůže pořádně znát? Nacházím spoustu otázek,zapeklitých a neodpověditelných snad nikým a ničím...Myslím,že až když člověk pozná sám sebe,má šanci malinko lépe poznat ostatní i z jiného úhlu. Ovšem je někdy možné poznat sám sebe,aby nás pak nic už nepřekvapilo? Já jsem třeba jasný příklad toho,že mé podvědomí a vědomí ovládá něco,co si řiká duše nehorázným způsobem. Já vlastně nechci,aby si tohle někdo čet,protože bude znát mé nitro,mé myšlenky,mé pohnutky...,ale nemůžu si pomoct a musím to napsat...že by skrytá touha dostat ze sebe na "papír" všechno a další den začít čistá,jako nepopsaný list papíru??? To je filozofie o smyslu života? Nebo jen pubertální výlev člověka,který je holt v blbém věku a neví,co se sebou?? Toť otázka...

Znamení

"Letošní zimu byste neměli vynechat cestu na hory a pořádně si tam užít zimní sporty."

Tohle mi radí můj ranní horoskop v 6:50. Nu a jak to tak vypadá,na hory pojedu. Nepojedu se třídou do Krkonoš,ale pojedu do Alp(musim si vybrat mezi těma dvěma,páč moje finanční situace není úplně skvělá). Nu a Francie je 100pro lepší než Krkonoše...A proč ta náhlá změna? Protože rekonstrukce mého pokojíku se jaksi zvrtla v soupeření dvou skupin - já x brácha s mámou. Oni chtějí tohle,já tohle..nu znáte to. A hlavním předmětem soupeření je zelená barva. Nerozumíte? Prostě chci vymalovat svůj pokoj na zeleno,jenže to budu muset asi udělat sama a jediný možný termín jsou jarní prázdniny...dilemma,co :) + Francie je už zaplacená a nemám náhradníka,takže mi stejně noc nezbývá. Tím pádem(logicky) odpadá sousedův ples,ale jsem rozhodnutá ho vzít na jiný - třeba ples africký či jiný něčím zajímavý a nevšední:) Třeba 28.2. na koncert Vypsané Fixy nebo na masopust do Prahy :) Taky to jsou takový plesy,pokud ples chápeme jako nějakou slavnost... Nu ještě se s nim domluvím..

marod:( 

Když jednou přišla na návštěvu...

Včra mě přišla zase jednou navštívit. Paní Nemoc. A i za jeden den mě stihla hodně potrápit. Abych to přiblížila : ráno po probuzení se mi žaludek obrátil a už se nechtěl vrátit:( Správně,všechno zlo odešlo z mého těla v podobě divně zbarvené žaludeční tekutiny :) Možná nechutné,ale věřte,že když vám krkem projde 5x nějaký hnus,ani vám to pak nepříjde...Dokonce jsem byla nucena navštívit zdejší nemocnici,protože strach z problému se slepým střevem byl značný. A tam mě trápily(samé ženy) a bylo to opravdu traumatizující. To víte,když vám někdo dvakrát prohmatá bříško,dvakrát vám naďobne žílu(sestře to nešlo - v tomhle jsem nervák,prý mi netekla krev) a pak ještě udělá něco,o čem radši psát nebudu,tak z toho určitě nebudete happy. Nijak mi tam v podstatě nepomohli,akorát mi řekli,že je to nějaký zánět žaludku bo co..Ale zázračný lék známý už několik století(snad:)) mi pomohl. Potkáváte ho v každém obchodě,restauraci a je to dílem Ameriky(díky!!) - je to obyčejná kola s ledem, kdo srazil mou teplotu z 38,3 na 36 :) a dokonce se mi podařilo i něco sníst a vstát bez úprku na toaletu a výsledné vy víte co...
Tak to je něco o mých patáliích...btw. na ty hory jsem samozřejmě zase neodjela! Začínám si myslet,že mám opravdu špatnou auru....

Páteční chvilka umění

Nevim jak vy,ale já se rozhodně dnes večer budu kulturně vzdělávat. V dvd půjčovně jsme si s bráchou půjčili tyto filmy :

1) Stepfordské paničky
Film inspirovaný stejnojmenou knihou od Iry Levina. Je to totálně střelená komedie,zřídkaco tam dává smysl - to jsem si přečetla na netu,tak uvidíme. Každopádně v něm hraje Nicole Kidman,stejně jako v ostatních dvou filmech.
(tak jsem stihla zkouknout jen Paničky a fakt je to super komedie - tak trošku sci-fi,ale fakt hustá!§ Nicole Kidman tam hraje přesvědčivě neurotickou paní z města,stejně jako poslušnou damičku ze Stepfordu...takže všem doporučuju!)

2) Hodiny
Hodiny jsou hodně zvláštní příběh,který nemusí oslovit každého. Nejde zde o dějově nabitou linii,protože vše se odehrává v jednom dni.
(dneska jsem viděla i Hodiny - dávali je totiž na Čt1....film každopádně velmi dumavý nad čímsi,co by se dalo označit smysl života. Měla jsem dobrou náladu než jsem začla koukat,ale teď jsem taková zpomalená,nic se mi nechce...takže tento film doporučuji pouze v náladě odpovídající příběhu:))

3)Tlumočnice
Tak o tomhle filmu nevím vůbec nic,takže si to radši přečtěte sami. Ale hraje zde také Nicol Kidman :))

Hodnocení Nicole Kidmenové a filmů bude až po zhlédnutí všech zmíněných,takže cca za týden :) Hezký večer...

Mé 4 dny v Brně

Začaly hezky:) A začaly ještě v Praze. Koupila jsem si koží látky,hlavně látku na šaty na ples,fakt super...btw.s tim plesem to vypadá nadějně,jela bych teď sice jen do Orlických hor,ale taky dobrý, ne:) V Brně jsem sice jen asi 4 hodiny,ale už jsem stihla vypít dvě vodky s džusem, prohrát v Osadníkách a kouknout na pop almanach na Očku :) Zítra jdu do víru velkoměsta( to víte,po 17 letech života v megadíře,si to potřebuju pořádně užít:)) a pak bruslení na zdejší přehradě...bohužel jdu sama a už si to vááážně nepamatuju,tak doufám, že příjdu domu se zlomenou rukou nebo nohou...Tak mi držte palce,ať to tu přežiju :)

Hory nebo ples? Ples nebo hory?

Tak teď bych potřebovala nějaký přístroj,který by mi poradil, jak se rozhodnout. 17.3. se koná maturitní ples mého souseda(i kamaráda:)). Žvatlám o něm už hodně dlouho a vyzvídám,abych se mohla psychicky připravit.Dokonce jsem i přetrpěla hodinu a půl u švadleny. Samozřejmě,že zákon schválnosti na sebe nedal dlouho čekat. Příjdu od švadleny v né zrovna dobré náladě a tak si urovnávám myšlenky,když se mi před oči připlete jedna : 17.03-24.03(koncovým datumem si nejsem jistá) - HORY...Řikám si,že nebudu předčasně hysterčit a jdu se k bráchovi ujistit,že 17. budu v Ústí.

"Nu, na hory jedeeem...počkeeej...17.3. až...."

Kua. Takže,jaké řešení se mi nabízí? Buď pojedu na hory a se sousedem oslavím až jeho maturitu(ten ples jsem fakt chtěla vidět), nebo půjdu na ples a řeknu sbohem týdnu v Alpách(na ten se taky těšim,jak malé děcko). Hmm,neni tu někdo,kdo by mi poradil,co dělat?(víc názorů by mě potěšilo víc - přímá úměrnost:))

Miluju Harryho Pottera!

Opravdu! Ten příběh je tak silný,že mě naprosto okouzlil. A to doslova. Asi na mě použili nějaké zaklínadlo:) Nechápu ty,co si nepřečetli knihu nebo se nepodívali ani na jeden díl...Chápu,že ne všem se musí takováhle fantazie zamlouvat,ale kritizuju až po shlédnutí,že...:)
Jinak ten příběh se mi líbí jednak pro bezednou fantazii spisovatelky Rowlingové,pro věrné a hluboké přátelství Rona,Hermiony a Harryho(občas to sice skřípe,ale tak je to vždycky:)),ale taky pro vážně hodně chytlavou hlavní dějovou linii...Knihu jsem opravdu přečetla jedním dechem a ke všemu ještě se zatajeným,vůbec jsem se nemohla odtrhnout...Je pravda,že film mohl přijít o mnoho později,poněvadž mi zkazil mou vizi profesora Snapea a pohřbil tak můj vlastní Potterovský svět hluboko do temného zákoutí mého mozku. Ale i tak! Kdybych měla někomu doporučit něco opravdu neobvyklého,pak to je kniha Harry Potter & ....,protože jednak to obohatí slovní zásobu počítačové generaci,dokáže odreagovat z každodenních stresů a možná, že vám i pomůže srovnat život:)

Jinak čtení je prostě důležité a jazyk je bezedná studna - důkaz najdete uvnitř:)

Mé veřejné přiznání

Musím se přiznat. Nevím,jestli okolí nebo spíš sobě. Jinak to nejde. Hra na "velkého" umělce mě přestává bavit. Tak ven s tim! No honem! Dobrá... Takže,musím všem říct a ty mě Youlino taky poslouchej: " Vážně nemám talent!" Ano,ano...už je to tak,jsem k ničemu-moje kariera fotografky je v tahu, můj sen,že v ulicích budu potkávat své vlastní plakáty skončil,tak jako skončí letošní zima...Zavřu se do nějaké laboratoře nebo ještě hloub,schovám se před lidmi,aby se mě nikdo na nic neptal a jednoho dne zemřu bez naplněného smyslu mého života...Dobré vyhlídky,ne?

my best Teddy :) 

pozitivní účinky mínus dvaceti stupňů

Konečně nastala ta pravá alpská zima. Slunce kotlí o 106 a teplota padá hluboko pod nulu,na mrazivých -20stupňů. Nu není to úžasné? Mé okno(to blíže k Labi) pomaloval pan Mrazík svou úžasnou třpytivou abstrakcí ( opravdu je slovo třpyt s y? v tom případě je to pěkně hnusný slovo!). Dvakrát po sobě jsem byla na Nové Vsi,kde to je opravdu jak v pohádce. Sice zima jak v Rusku,každopádně slyšet křupat sníh pod nohama a cítit kolem sebe tu zvláštní atmosféru divočiny je opravdu nádhera. Možná že pro nějaké zálesáky není Nová ves divočino,ale pro mě a mou fantazii jo,tak si komentáře na toto téma nechte pro sebe:) Myslím,že po dnešku naplněném sluncem a pozitivní energií musí mít každý mír v duši,to znamená žádnou depresi. Pozitivně se to projevilo i na Medvědovi,který se opět dělí o své poznatky s okolím(viz.Medvědovo něco,už tam mám takovejch linků,že nevim:)). Bohužel se rozhodl,že nám zkomplikuje život a bude psát v angličtině. Podle mě za to může Harry Potter & the Philosopher's Stone, kterého přečetl cca za 24hodin,blázen...samozřejmě anglicky a to na něm zanechalo jakési dočasné pominutí mysli:) Btw. ted čte další díl česky,tak se třeba dočkáme změny,musíme být trpěliví. Rozhodně se ale podívejte na jeho nový blog,protože je tam dokumentace mého miminka,které mi bylo násilím odebráno:( A vůbec mi ho nechtějí půjčovat,smradi....

Jinak u nás ted panuje Potter mánie,protože za tři dny jsme zkoukli 3 díly(nu na ten dnešní se teprve chystáme,ale stíháme to:)) Brácha celej den (až na pár slabých chvilek) leží na zemi a louská jeden díl za druhým(+ samozřejmě kouká na filmy:)) Ale jinak jsme normální...FAKT!

Páteční chvilka umění

Dnes večer bych vás chtěla poučit o hudbě. Ne o ledajaké,ale o elektronické,která se poslední dobou stále víc šíří světem. Právě poslouchám downtempo - psychedelia - white noise....Úžasné...
Pro každého,kdo má aspoň trochu rád tuhle hudbu,jsem našla(teda Roman našel:)) výborné stránky ve flashi,které dokonale ukazují a představují různé styly elektronické hudby. Všechny styly jsou zařazeny do velké nadskupiny,chronologicky a ke každému stylu je nemalý článek a hudební ukázka, díky kterým máme šanci stát se specialisty na elektronickou hudbu:) Sice je to anglicky,což by někomu mohlo dělat problém,ale ty stránky vážně stojí za nahlédnutí!!

>> Ishkur's Guide to Electronic Music <<

Rudolf

Tak jsem si dneska připomněla Vánoce jednou anglickou vánoční koledou,kterou mi asi před týdnem poslala moje angličtinářka. Je fakt super(ta koleda:)). Je od Jacka Johnsona a jmenuje se Rudulf-the red nose reindeer a je vážně hezky zazpívaná:)

Dilemma

Tohle studené,ba mrazivé počasí mě vážně ničí...Už aby bylo hezky,už abych byla na horách na prkně a posbírala tam všechno životodárné světlo:)
Dnes jsem si koupila deník Dnes a jala se prohlížet nabídku VŠ. Je to opravdu dilema,dneska jsme se o tom zrovinka bavili v trolejbuse. Na jednu stranu by se člověk chtěl odpoutat od rodiny a od svého (rodného) města a odjet někam daleko do širého světa. Na druhou stranu ne nikam daleko,protože je to děsné být někde 500km od domova,od otevřené náruče,kterou vám domov nabízí. Já jsem jasný příklad. Ráda bych jela do Brna na školu,sice je to daleko,ale dopravní spojení je celkem v pořádku, ale i na prázdniny jet sama na fotografickou letní dílnu jsem loni jaksi nezvládla. Teď mám další dilema. Jet či nejet o prázdninách do Švýcarska za tetou studovat francouzštinu? Chápejte,být tři týdny bez kamarádů,bez Romana,bez bráchů,bez mámy(jsem asi poslední žijící tvor s dobrým vztahem k mámě:)), mluvit jen francouzsky! mezi cizýma lidma!!! Chápete mě? Kdyby se jednalo o angličtinu,tak by to bylo mnohem jednodušší,protože v té jsem si ňák tak jistá. Ale francouzština??? Budu to muset s někym prokonzultovat...
Ale zpět ke škole. Minimálně polovina třetího ročníku neví,kam půjde...Akorát vědí,že kdyby to nevyšlo,příjde na řadu pajďák - většinou v Ústí. Ale učit nechtějí...Mně by učit nevadilo,ale rozhodně nechci na UJEP...
Tohle je asi téma,které straší třeťáky už několik generací. Příjde mi,že ve čtvťáku to je už mnohem klidnější.Doufám,že tak to bude i u mně...A jestli ne,tam se mám na co těšit!

Páteční chvilka umění

Rozhodla jsem se,že nevědomý lid poučím o výtvarném umění.Každý pátek. Pro dnešek jsem vybrala Denise Murrella. Bohužel jsem o něm nenašla nic jiného,než že je to Murrell(australský malíř působící v čínském Makau),takže vám zatím ukážu jeho díla. A když najdu něco o něm,určitě to doplním...

Balzám na duši

Jééé,tak jsem si zase po dlouhé době doplnila sluníčkové blahodárné paprsky a zbavila se depky...Šla jsem na solárko,ale ne proto,abych byla kakaovou královnou Střekova,ale proto,že i umělé sluníčko působí jako sluníčko pravé a dokáže mě postavit na nohy.Je to úžasný pocit,jak vámi prostupuje teplo a světlo v tomhle zamračeném období...rozhodně si myslím,že to nijak neškodí,když tam někdo nechodí 5krát týdně na dvacet minut...Ale jednou za čas to je balzám na duši:)

Změna je život!

Změna je život! A nebo taky smrt! Člověk se ani nestačí divit,jak se mu jeho okolí(přátele,rodina...) mění před očima. Dá se vůbec poznat člověk ze všech stran? Jak nahlídnout do nitra,jen nenápadně a malinko? Každý žijeme více životů,někdo víc, někdo míň. Jak ale dosáhnout rovnováhy,nerozhořčení,když člověka poznáme z jiné strany,tak vzdálené od té,kterou známe důvěrně?
Člověka to zamrzí. Myslí si,že někoho zná,ale třeba to tak není? Kde je pravda? Kam chodí spát? To jsou otázky,které mi teď lítají hlavou v mé hodince melancholické nálady. Taky vás občas napadne,proč tu jsme? A co je po smrti? Najednou tu nejste. Jste snad někde jinde? Prostě nejste...Jen tma a prázdno.Jen tělo,to nejméně důležité na celé osobě tu zůstáva. Nebo tu zůstává i duše? Kam chodí ? Nechce se mi věřit,že tu jsme jen tak,z rozmaru.Na co tak dokonalá bytost je tak zranitelná a tak tajemná mysl nepochopitelná?Občas si připadám jak blázen,když mě za srdce čapne ten známý svíravý pocit,který mi nedá spát.Ale já jsem prostě tvor zapeklitý,občas přemýšlející o blbostech či o otázkách bez odpovědi. Ale věřte,není to hezké přemýšlet v 17 o smyslu života...Je vůbec nějaký?

pohyb#1

To jsem já v hluboké krizi,při které došlo ke krátkodobému zkratu...:))

Koleno a unicef

Ano,už je to tak. i v dnešní mladé generaci hypochondrů,simulantů a povaleču se sem tam najde i člověk opravdu nemocný. Nechci se vytahovat(snad ani neni čím),ale bohužel patřím mezi onu skupinu nemocných. Lékaři sice nade mnou ještě nelámají hůl,ale podle mého budu cca ve 25 na vozíčku nebo s umělým kolenním kloubem. Teď si možná myslíte,že simuluju nebo že jsem hypochondr,ale nad touto domněnkou se vznáší jedno velké ALE! Ve svých krátkých 17 letech,mám za sebou 4 úrazy a poslední dobou permanentní bolest kolenního kloubu(2krát natržený vaz a "vyvrknuté" koleno,2krát zablokované). Tato má dispozice mi znepříjemňuje život asi 4 roky. Nejde ani tak o bolest,protože jsou stále výší stupně bolesti(viz.Kladivo na čarodějnice),ale přináší mi to velké psychické vytížení. Nu uznejte,že když kvůli blbému koleni nemůžete na koncert Kabátů,nemůžete sportovat pořádně a s chutí(tudíž asi nikdy neshodim těch 10kg:)) a každý vás má za hysterku,když vám ukápne trocha na psychiku blahodárných slz,když se ráno probudíte a nemužete chodit ani narovnat nohu...Ano ano,všechny takovéhle problémy přináší nemoc s klouby.
Ovšem nechci si zde stěžovat,protože na světě je mnohem více chudáků. Denně mě na to upozorňují ošklivé psychologické reklamy. Například reklama na unicef: krásné buclaté černošské miminko(pouze tvář) má na pravé straně červené tlačítko sluchátko a na levé zelené. To ještě není tak děsné,ale nápis u zeleného sluchátka zní: BUDU ŽÍT, u červeného : ZEMŘU. Nebo reklama na dítě v tísni: uplakaná tvář děvčátka s nápisem Vy jste ji rozplakali.Vážně ošklivé,ale jen proto,že si to vlastně ani nepřipouštíme,že někde kolem nás se dějou takové nehezké věci. Také se mi ted vybavila reklama na kojenecký ústav "Zpráva v lahvi"..také nic moc(jako umělecké zpracování a nápad hodnotím na 1 dvakrát podtržená)!
Opravdu..aspon že lidé kolem mě nejsou k takovýmto věcem lhostejní,protože skoro všichni moji kamarádi posílají dárcovské sms a není jim život kolem nich jedno. A určitě je to tak správně...takže vy,co jste ještě nikdy žádnou DMS neposlali,máte možnost :

Každých 6 vteřin jedno dítě na zemi zemře hladem. Odešlete dárcovskou sms va tvaru DMS UNICEF na číslo 87777...

Taky mě teď napadá,že když si sednu k blogu,vždycky se rozepíšu o jedné věci a skončím úplně jinou...asi to bude tou těkavostí mládí...

street art

street art 

street art 

street art 

street art 

street art 

O noci

Opět tma zahalila náš kraj a mladí lidé vyrazili do ulic. I já mám dnes takový plán,bohužel zatím nemám jasno kam a s kým někam půjdu...

Nakonoc jsem šla s Romanem za sestřnkou do Budwarky. Nebyla jsem zde celou věčnost - po rekonstrukci možná jednou a asi hodně narychlo,protože jsem nezaregistrovala bago úžasnejch věcí!
Bylo narváno a myslím,že jsem tam byla nejmladší. Hned mě upoutaly fotky na zdech - fakt úžasné,skvělé téma(pivovar) a ještě lepší zpracování!! Nu,to samé se v podstatě dá říct i o pípě.
Jak jsem tam tak sedeli a kecali o životě, najoudnoou jse mě zmocnil úžasný pocit,možná přesvědčení, že bych taky chtěla mít své vlastní místo,kam budou chodit různí lidé a budou se skvěle bavit. Hodněkrát jsem už o tom přemýšlela a mít svou vlastní třeba čajovnu...Hmmm:) Budete se divit,ale ja ji už mám dokonce vymyšlenou:) Je prostě sqělé bavit lidi a rozvíjet kulturu v Čechách. Zrovna minule jsme s Romanem koukali na net a našli jsme fakt hustý streetart(viz.foto..). Nu uznejte,že u nás jakékoliv umění moc neni a když je,tak obyčejní lidé se s ním zas tolik nesetkávají(až na výjimky jako je Václavák v Praze)...jojo,mít tak své místo a nevědomky obohacovat lidi o nové věci a zážitky je můj sen.
Tak jsem se vám odhalila,tak doufám,že to aspoň někdo čte...:)

.......

Už je to tak ! Zase začíná škola a já se začínám propadat do hlubin propasti zvané deprese. Zase se nade mnou vznáší hrozba špatné známky z matiky. Tenhle předmět mi vždycky šel,akorát tenhle rok jsou nějaké skvrny na slunci či co,páč mi to moc nejde. Zase jsem ve stresu z dějepisu - náš milovaný pan učitel chovající se a vypadající jako voják je opravdu tak milý,že nás na nový rok obdařil další písemkou...Vážně hrůza! Už aby zase byly prázdniny....

Ve víru tance

Včera jsem byla ve městě. Několikrát jsem potkala ženskou,která si kvůli jednomu dni nakoupila snad celou novou výbavu. Šla s manželem do klubu a potřebovala být za dámu. Přitom tento typ ženy má ve skříni asi milion různých hadrů všech typů a na různé příležitosti. Nechápu to,ale asi to bude tím,že mě na Silvestra najdete na Střižáku na bunkru:)
Silvestr je vlastně konec něčeho,takže nechápu,proč se to slaví.ale letošní konec roku taky s redostí oslavím:) Takže vám přeju krásný konec roku a nový lepší rok! A taky doufám,že se všichni blogisti konečně vzpamatujou ze zimního spánku a začnou taky konečně dopisovat svůj deníček,že Medvěde, Jonáši a Lucije(ty vedeš:)) !!!

Vánoční pohodička #3

Můj Štědrý večer proběhl tradičně,teda hlavně na začátku. Vstávala jsem asi v 9:45, páč nejsem blázen,abych o PRÁZDNINÁCH byla nějak víc aktivní. přesně už si nepamatuji,čím jsem začala den,ale v paměti se mi uchoval fakt,že jsem chtěla vidět zlaté prasátko. Fakt jsem se moc snažila,až do oběda...Šla jsem zdobit stromek(máma mě samozřejmě nezavolala,tak jsem se musela vnutit:)) a děsně mi kručelo v žaludku,takže jsem to nevydržela. Hlavně jsem nechtěla na tento slavnostní den vypadat moc vychrtle :D Ale oběd byl taktéž skromný,takže si myslim,že bych si zasloužila to prasátko vidět...
Teď mě tak napadá,že tento den se tak trochu lišil od těch ostatních štědrých dnů. poprvé jsem šla na hřbitov. Překvapilo mě,kolik lidí tam bylo...mě by tam normálně nikdo nedostal! Ale za takových to okolností,jsem jaksi neměla moc na výběr.
Achjo,zase mám okno a pamatuji si hlavně večeři...bohužel jsem si ted vzpomněla. Vykoupala jsem se a snažila se udělat něco s těma drátama,který se tváří jako vlasy.Myslim,že se mi to moc nepovedlo!Při večeři byla sranda. Znáte to,babičky se zavzpomínají,takže se rozebíraly úlety mých bratří(já jsem naštěstí byla ušetřena).Já jsem ani neměla takový hlad a ta ryba,nu nevim,moc ji nemusím,takže jsem se načekala na zazvonění nejdéle.Při rozbalování dárečku byla sranda taky. Největší poprask vyvolala inteligentní plastelina(vřele doporučuji)...asi hodinu jsme s ní blbli,dokud mé bratry nenapadlo vší silou mě majznout po hlavě. Nijak vzlášť super to nebylo.
Potom jsem se tak nějak potulovala venku a šla spát kolem druhé! Osudová chyba! Nějak jsem si hejbla krkem,takže druhej den byl docela pekelnej. A ve své blbosti se vařím do teď. Druhý den sváteční byl trochu zevl,ale večer jsem si jela zopakovat příběh Harryho Pottera. Ten příběh je vážně úžasný, umělecké zpracování neuvěřitelné...ten film žeru! Teda sice jsem chtěla jet na hory ,ale s tim krkem to fakt nešlo:(
A dneska? dneska to je ještě větší zewl než včera...mou náplní dneška bylo čtení. Vážně hustá pentalogie Mladí v hajzlu. neni to sice nějak závratný jazykově,ale báječně to pročistí hlavu. Nick Twisp, dalo by se říct obyčejný klučina,ale on a jeho průsery jsou fakt neobyčejný. Vážně děsná sranda!

Nu, ted tu tak nějak opět zewluju v teplákách od ježíška( fakt super matroš,díky ti) a zkoušim SVůJ mp3 přehrávač. Docela vychytaná věcička....

Řvoucí Homolka ml.

Duo Egon 

pan Homolka z Homole 

nové cédéčko

Honza Wohnout se Zemánkem

Matěj Wohnout se Zemánkem

Vánoční pohodička #2

Dneska byl poslední školní den v roce 2005. Besídka byla naší jistotou,záchranou před učitelským stereotypem. Nijak zvlášť super nebyla,už to flákáme. Ani stromek jsme neměli a všichni chtěli vypadnout co nejdříve:) A taky, že jo! Rozdali jsme dárky a frčeli pryč...
V hospodě pod náma mají soukromou párty a já na ní samozřejmě nechybím. Tancuju si po pokoji za zvuku zpívajících pracantů, který se line neexistující dírou v podlaze(možná,že je mystická:))Akorát,že ta oslava vypadá spíš jako silvestrovská...:)
Teď mě chtějí všichni dostat ven z mého kutlochu do té černočerné tmy a studené zimy...achjo

Vánoční pohodička #1

aneb O mých Vánocích s předstihem...

Kdo nebyl včera v Nároďáku,přišel o akci letošního roku. Pro ty méně poučené upřesním - 20.12.05 přijeli do UL Wohnouti, aby obšťastnili pár hudby chtivých lidí. I mé srdce zajásalo.
I přes prvotní nedostatky, jako např. hodinové zpoždění a kapelka, na kterou se nikdo netěšil, se nálada v sále zvedla s prvním songem. Samozřejmě hráli všechny vypalovačky(nu i kdyby zahráli jakýkoliv song,byla by to vypalovačka:). V kotli to vřelo, pařanům se zvedla teplota i náladanad únosnou normu ...Euforie provázela celý večer a nikdo nechtěl ani pomyslet na konec,který se bohužel blížil:( Po poslední Cundalle ryšavý jsme si vyřvali přídavky - hráli Banány a to neměli dělat, protože tato hymna českých skejťáků rozproudila krev ještě víc.Asi si uvědomili svou zásadní nedokonalost, tak nás schladili na horách:)
Bohužel se mi nepodařilo uklohnit si do svého vlastnictví ani cd s křidélky, ani flašku tequily od Olmecy...ale vím,kdo ji má...:)

Bílé záclony

Nemám nic proti bílé, i když nepatří mezi mé oblíbence, ani proti záclonám...ale MOJE bílé záclony vážně nesnášim. Možná vám to příjde jako malicherný problém,ale mně to opravdu dokáže zkazit náladu...je to bílé(ale taková ta osmiletá bílá), husté,ale stejně to neplní svou funkci. Pro představu - všechny sovy na Střekovském nábřeží vědí,co se děje u mě v pokoji... Mým snem je krásná světlá(ale ne bílá) roleta(taková ta skládací,ne rolovací:)) a zelené závěsy s našitou asijskou florou(nebo fialové..mmmm). Nu není to nádhera?

Dnes jsem si v Ikea (čtěte Ájkíja:)) koupila pro navození vánoční atmosféry červené hvězdičky...Jenže! na té bílé zácloně to není ono! To znamená,že si dnes večer budu lámat hlavu jak jen to udělat,aby to vypadalo lépe...

Takže moje bezstarostné Vánoce nezačínají dvakrát úspěšně,ale co se dá dělat:)
Aspoň mám úžasný balící papír...

Vánoce, Vánoce...

Za necelé tři týdny tu jsou Vánoce. Okolí nás na ně ale upozorňuje už od listopadu,jestli ne dřív. Média a obchody do nás hromadně cpou,jak by měly ideální Vánoce vypadat. Luxusní štědrovečerní tabule, splněná dětská přání , uklizený byt... ale kam se poděl původní význam Vánoc? Přece jen by to měly být svátky klidu a míru, měly by vnést trochu duchovna do našich materiálních životů:)
Původní význam Vánoc zmizel jako pára a zbyl po něm pouze katalog Tesca masírující dětský chtíč. Tolik krásných dárků,kdo by odolal?

Pro mě jsou však Vánoce svátkem,kdy si konečně odpočinu od školy,od povinností , odreaguju se sportem a hlavně jsme všichni pospolu,kolem hodně sněhu...občas si připadám jako mimozemšťan,protože se jediná raduji ze sněhu a jsem z něj unešená jako bych ho nikdy dřív neviděla:)

Vánoce mám velmi ráda,beru je jako jedno z nejhezčích období roku(samozřejmě až po létě,kde prázdniny trvají až 2 měsíce:)). Když se nad tím tak zamyslím,každé roční období je v něčem kouzelné,ať už v úžasné barevnosti na podzim, teploučku v létě či velmi očekávaném znovuzrození po dlouhé zimě. Bohužel člověk si ve spěchu moderní doby neuvědomuje všechnu tu krásu kolem sebe,ten zázrak žití. Možná by se člověk, tvor velmi dokonalý tvrdící o sobě,že je snad nejdokonalejší, měl zamyslet nad tím,že v porovnání s matkou přírodou je vlastně velmi malinký:)

Nenudim_Ska antidepresivum

Chtěla bych vás upozornit na fakt, že Ska je hudba.která opravdu člověka naladí na žlutou a oranžovou,to znamená na barvy energie a dobré nálady. A to i v takovém období šedě jako je letošní 2/3 podzimu.

O Bozích,mužích,ženách a zvířatech

"Jedny ženy si povyšují muže na bohy,a oni je opouštějí, jiné ženy je snižují na zvířata,a oni se k nim lísají a jsou jim věrní."

Jsme přesvědčena,že muži jsou tvorové velmi složití,a proto bychom se k nim podle toho měly chovat. Není dobré jít z extrému do extrému.
Povýšit si někoho na boha je velmi nerozumné. Ať už je naše víra jakákoliv,bůh je přeci jenom víc než člověk,tudíž i více než muž.Dnes už také každé malé dítě,které někdy vidělo Xenu,Herkula nebo četlo Staré řecké báje a pověsti,ví,že vůle bohů je velmi vrtkavá. Myslíte si,že zavděčit se bohovi je snadné? Upozorňuji vás,že není.Když se nad tím pořádně zamyslíme,až se nám bude kouřit z hlavy,zjistíme,že bohům se snaží zavděčit jenom největší blázni. Bůh jako něco víc,je přeci velice samostatný a krutý, takže se naplňují slova našeho citátu. Myslím si,že když je někdo tak samostatný a krutý jako bohové, nepotřebuje nikoho vedle sebe,a už vůbec ne obyčejnou ženu.
Na druhou stranu snížit je na zvířata má také své zápory. Takové zvíře, třeba pes - nejlepší přítel člověka,je pro někoho míň než člověk, tedy mnohem míň než bůh. Tímto bych ráda poukázala na druhý,již zmíněný,extrém.
A co s takovým mužem? Sám se o sebe nepostará,v nejhorším případě ani o vás, a už vůbec ne o děti. Zato vám všechnu vaši lásku do něj vloženou dvojnásobně vrátí. Ale jak znám ženy, někteří pánové by se mnou jistě souhlasili,ty přitahují spíše ti bohové,nadsamci a jim podobní.
Je zřejmé,že jsme se právě dostali do začarovaného kruhu vztahů. Zůstává však nezodpovězeno, zda se z něj někdy dostaneme.

NA DOBROU NOC...

KONEC DNE

V mdlém světle klenby zatažené,
bez smyslu, samý křik a spěch,
se nestydatý Život žene.
V té chvíli, kdy se v obzorech,

však pozvedne noc milostivá,
jež tiší hlad a vůbec vše
a vše, i samu hanbu skrývá,
dí Básník sobě: "Konečně!

Můj duch a tělo v rozechvění
vzývají vroucně mír a klid.
Se srdcem plným smutných snění

se chci již naznak položit
a do tvých černých záclon skrýt,
ó Tmo,ty zdroji osvěžení!"


Charles Baudelaire;Květy zla

To, co už jednou řekl Sigmund Freud....

Řečeno to už bylo tolikrát,ale pořád tomu ta druhá část našeho Já nechce uvěřit. Někde uvnitř nás je něco, co výrazně ovlivňuje náš život. Říkejme tomu druhé Já (NadJá). Být kámošem s tou druhou osobou je občas těžké - člověk je přeci tvor racionální. Ale když se na to podíváme z té druhé stránky,tak co naše Já? Rozhoduje,ale stejně je ovlivňěno tím v nás, i když si to ani neuvědomujeme. Někdy mi připadá,že člověk je vlastně jen taková loutka, s kterou si hraje nějaká vyšší moc...

Proto otevírám debatu,co si myslíte o moci NadJá? Vyzkoušeli jste někdy nějaké psychologické terapeutické metody - psychoanalýza,hypnoza, holotropní dýchání...? Já ne,ale asi to brzo vyzkouším.

Lída
Scházíme se v konírně, uléhám na matraci pod spacák, pod hlavou polštářek, přes oči uvázaný šátek. Markéta usedá po mém boku, v ruce stonek vratiče. Ještě poslední úpravy a domluvy. Pod Mírovým slovním vedením uvolňujeme pozvolna jednotlivé svaly, až je uvolněné celé tělo.
Začínáme prohlubovat a zrychlovat dech. Míra nám přeje šťastnou cestu a pouští hudbu, hodně, hodně hlasitě.
Po chvíli intenzivního dýchání mi mravenčí celé tělo. Dostávám křeče do rukou, na břiše mi leží snad celá skála. I s hrudníkem se něco děje. Mravenčení sílí, šíří se dál, už jej cítím i v obličeji. Jen nohy jsou na tom lépe. Tam brnění ustalo. Snažím se křeče prodýchat, nedaří se mi splynout s hudbou, brnící tělo mě drží při zemi. Zapřu si ruce do sebe a protahuji je. Křeče jsou již hodně nepříjemné, bolestivé. Hudba je rytmičtější, začínám kroutit hlavou ze strany na stranu, zvuky mi splývají v jeden tón, na chvíli přestávám dýchat, celé tělo se zklidní a já přestávám tělo vnímat. Vznáším se, před zrakem mi plynou obrazy, které se mi nedaří zachytit. Rozplývají se, jak se k nim víc přiblížím.
Opět si uvědomuji tělo, začínám zrychleně dýchat, protahuji si ruce, opírám se o dřevo za hlavou, tlačím ruce proti desce, masíruji si obličej, zývám, pusa se mi může roztrhnout jak se mi otvírá.
Křeče přestaly, chce se mi tančit. Zvedám se, Markéta mi pomáhá, mám potřebu cítit pevnou zem pod nohama. Osahávám si prostor kolem sebe, splývám s hudbou, nechávám tělo aby si dělalo co se mu líbí a vnímám pocity, které to ve mně vyvolává. Je mi krásně, chce se mi obejmout celé Universum, natahuji se, ráda bych se roztočila, ale prostor je omezený, několikrát na někoho narážím, snažím se naznačit rukou, že se omlouvám, chybí mi zraková kontrola. Večer po dýchání se dovídám, že Míra kolem mě procházel neohroženě, Markétě jsem se trefila přímo do nosu. Když jsem se dostatečně zapotila a unavila, uléhám na matraci a rozdýchávám se v rytmu hudby. Sleduji plynoucí obrazy, dívám se na mořské vlny, narážející na břeh, moře je čisté, živé a přitom konejšivé. Jsem někde hodně vysoko, dívám se na zem, kde jsou stromy, lidé a nějaká stavba, vše je to malinkaté a v pohybu. Barvy jsou výrazné, nejvíc vnímám zelenou barvu vegetace. Další obraz, který se mi daří zachytit, je nedokončená dřevěná stavba, terasa, veranda, bude to chata? Nevím, ale dřevo je čisté, žlutobílé, voňavé a je mi příjemně. Pluji dál vzduchem a vidím postavu kráčející na dvou sloupech. Místo pravé nohy má zlatý sloup, levou mu nahrazuje sloup stříbrný. Prochází kolem mne doprava, otáčí se hlavou ke mne, vyzývá mě abych jej následovala? Má tmavé, delší vlnité vlasy, je to mladý muž, vážné tváře. Obraz mizí a já se dostávám do svého těla. Jsem ve světlém prostoru, nic jiného než barvu nevnímám. Rozhlížím se kolem sebe a snažím se dostat do hlavy. Tam je na rozdíl od těla temno. Tmavá havraní křídla? Snažím se prostor prosvětlit, ale nedaří se mi to. Cítím, že na to budu potřebovat čas, který teď už nemám, hudba je klidnější a mě je smutno, přepadá mě lítost, do očí se mi derou slzy. Zachumlávám se do spacáku a už pláč nemůžu zadržet, dere se na povrch. Uvolňuji jej do spacáku. Markéta mi klade ruku na rameno, jsem ráda, že ji cítím, že je se mnou. Pláč přichází v nárazových vlnách, snažím se nemyslet na to, že jsou kolem mne lidé, kteří mě slyší a naříkám. Nevím proč, nic mě nebolí, jen veliký smutek mě tíží. Jsem z toho unavená a pozvolna se uklidňuji. Tělo mi hladí andělská křídla, balvan z hrudníku se rozplynul. Odpočívám, nechávám se konejšit hudbou.

miminka :) 

tak to jsou moje miminka 

Chcete je?

DARUJI KOŤÁTKA!
Daruji černá nebo mourovatá koťátka zvyklá na zahradu,ale snadno přivyknou i pobytu v domě. Od malička jsou v kontaktu se psy,takže jsou vhodná i pro milovníky psů, kteří se nebrání novému přírůstku. K odběru cca za 14 dní. Pokud máte zájem,hlaste se :)

Neuvěřitelně Uvěřitelné

Už ani nevím,jak jsme se k tomu dostali. Při debatě v knajpě, ani jsme nebyli opilí,ale ani si už nepamatuju proč to řekl,ale! Kamarád si umí protáhnout řetízek nosem...na tom by nebylo nic zas tak moc divného,ale! Jeho postup je velmi zvláštní - POUZE PRO OTRLÉ OSOBY - na jazyk si dá řetízek a nějakým,pro mě neznámým způsobem, si ho zevnitř stčí do nosu...
Možná,že jenom machroval,ale když už i brácha věděl vo co go...Zatim jsem to neviděla na vlastní oči,ale doufám,že se mi to někdy poštěstí.
Protože i když se to možná nezdá,tak je to až mystičně uvěřitelně neuvěřitelné...

Poprvé,ale ne naposled

Včerejší den se opravdu povedl. Byla jsem s Romanem,jeho strejdou a tetou, Honzou, Terkou a Liborkem a s jejich známými na kole.První informace přiznala pouze 60km,pak se to jen zvětšovalo na 80 a nakonec až na 100km. Vlakem,už v osm ráno, jsme se dopravili do Jedlové. První 1/3 cesty byla výborná,jeli jsme v podstatě pořád skopce. První zastávka na pivko byla v celkem malé vesnici(pokud nepočítám tu první na nádraží:)). Ze zastávky na pivko se nakonec vyklubala zastávka na jídlo - chlapi si totiž dali malou dopolední svačinku(čínské nudle). Pak už byla cesta jen horší. Jeli jsme sice krásným lesem,ale terén se neustále zhoršoval. Uznejte, 9km do kopce po lesní štěrkovo-kamenité cestě není zas tak príma. Druhá zastávka byla kdesi pod vesnicí. Taková ta německá hospoda-krásná roubovaná chata,samý němec a horská přirážka na všechno:) Tam jsme se napapali a vůdce výpravy nám oznámil,že nás čeká tak ještě 50km domů.Někteří pyskovali(já mezi nimi),ale minimálně do Děčína na vlak jsme dojet museli. Před Děčínem byla 3.závěrečná zastávka,kde jsme se dohodli,že jedeme až domů(btw. byla jsem vyhlášena nejlepším jezdcem:)). Kolena mě bolela jako blázen,přesto jsem šlapala v závratném tempu - to abych byla doma dřív.
Ve Svádově,když jsem si chtěla zazpívat Sláva nazdar výletu,nezmokli jsme,už jsme tu!, tak jako na potvoru začalo pršet. Ale nebyla to jen tak obyčejná přeháňka,ale slejvák jako blázen. Za pár minut jsme všichni byli totálně mokří a jeli jak šílenci domů. Mě ze strachu z bouřky(hromy byli opravdu hlasité)přestala bolet kolena a pádila jsem domů jak o život. Doma jsme vše mokré hodili rovnou do pračky a jali se zachumlat do peřinky. Přesto se musím pochlubit : Zdařile jsem zvládla svých prvních 100km.

Naposled to není,protože tolik hormonů štěstí po 8 hodinách jízdy jsem v těle ještě neměla:)

Nová vyhláška města Ústí nad Labem

když jsem si dnes šla v klídku a v pohodě s kamarádem a s psékem po venku, netušila jsem,že se mi stahne tohle. Podle nové vyhlášky o pobytu psů venku,jsem totiž udělala přestupek ne za 50Kč,ale rovnou za 30 000Kč. A to jsem šla se psem na prázdné cyklostezce asi jenom 2 minuty. Páni policisté,kteří nás zastavili, byli hodně hodní,protože si mě jen zapsali a řekli mi co smím a co ne. Takže pro všechny pejskaře,kteří ještě nečetli vyhlášku :
1) Pokud uvážete psa KDEKOLIV(u lavičky,u krámu) a bude bez dozoru, musí mít náhubek!hrozí pokuta řádově kolem 10000Kč.

2) Pes nesmí na cyklostezku. Pokud chcete na trávu vedle stezky,můžete,ale nesmíte se na stezce zastavit,smíte ji pouze přejít.

Tak si dávejte pozor,ať vaše peněženky nejsou o 30 000Kč hubenější!:(

Pokud se chcete dozvědet víc,hledejte info zde!

První školní den

Když jsem šla 5.září poprvé do školy,byla jsem zvědavá. Naše škola se totiž celý rok předělávala. Na první pohled vypadá škola hezky - hned při vstupu je totiž zrekonstruovaný vestibul. Ovšem po pár krocích mě zarazilo výrazně růžové zábradlí( asi jim zbyla barva z oprav nábřeží po povodních:)). Dále už mě nic nepřekvapilo,ale ani nezaujalo. Přízemí výhralo,protože barva nového lina je pouze šedá, ostatním patrům byla přiděla nehezká červená a tmavě zelená. Panelový strop(bílý) ve mně zanechal pocit,že jsem nadobro uvězněná v psychiatrické léčebně(není to pouze můj pocit!). Jinak třídy vypadají pěkně,akorát velmi neutulně. Máme totiž zakázáno je nějaký čas zútulňovat. Třída je tedy bez kytek,bez nástěnky,bez nálepek...je jenom šedobílá s hnědými zásuvkami....
Dále jsem byla zvědavá,protože jsem slyšela,že budeme mít nového spolužáka. Nakonec ale nemám nového spolužáka jednoho,ale dva.Docela se tváří,že jim naše třída vyhovuje:)
Jinak se n naší škole ani na žácích nic nezměnilo. Zase se začínám těšit na prázdniny,až si od všeho odpočinu:)

jen tak... 

Zpráva z dětství

Už je to dlouho, co jsme se rozhodli předělat můj a bráchův pokoj. Na konci prázdnin se moje přání uskutečnilo. Uklízela jsem si noční stolek,který jsem už hodně dlouho neuklízela, a našla jsem tam stará cdčka. Mezi nimi bylo i cd Lunetiků. Nenápadně jsem ho chtěla vyhodit,ale Roman byl rychlejší a Lunetiků se zmocnil. Právě ho posloucháme a Roman je z toho děsně vysmátej...Prej jestli nemám BackStreetBoys! Nu,možná je najdu až budu uklízet pod postelí:)