Běh

Teda řeknu Vám, že běh je jeden z nejhorších pohybů...hrozně to bolí, blbě se u toho dýchá (já to třeba skoro neudejchávám a to ani nekouřim!!!) a člověk u toho blbě vypadá (zrudne, klepe se mu zadek, funí), ale ten pocit na konci, když to ten človíček zvládne a doběhne domu, je snad ta největší euforie na světě...možná i proto, že už to má za sebou :-) Miluju to!

Pracuji na sobě

Jdu do sebe...pracuji na své alkoholové závislosti (tak horký to se mnou asi neni, ale tak je na čase zkrotit svou prázdninovou rozchlastanost :-) a dneska jsem se rozhodla zapracovat i na své závislosti na netu...přece tu nemusím být každý den, ne? Pokusím se :-)

Začala jsem běhat, takže pracuji i na své vytrvalosti a snažím se překonat svou pohodlnost...a zároveň vylepšuji svůj vzhled, přece jenom jsem v nejlepším věku, tak podle toho taky musím vypadat, to je jasný :-)

Začala jsem pracovat sama na sobě a snažím se uvědomit si co chci a co nechci...vždycky to není jednoduchý, ale je to třeba...odhodlala jsem se k rozhodnutím, která jsem dlouho odkládala a nelituji...uvědomila jsem si, co chci od ostatních a neslevím, prostě ne...tentokrát to dotáhnu do konce! Protože je důležitý si vážit sám sebe, být na sebe hrdý..a když se na to teďka vykašlu, tak toho budu sakra litovat! Ale jsem optimista, takže věřím, že to bude dobrý! :-)

Tak a ne jinak

Když má někdo někoho rád a ví, že mu komplikuje život, tak se raděj stáhne do ústraní, než aby mu způsoboval bolest...a tak to je!

Maska

Pořád se přetvařuji. Napíšu, že mi je lépe a přitom mi je hrozně. Řeknu, že nebudu zklamaná a přitom jsem. Když se mi chce brečet, tak se směju, když je mi dobře, směju se ještě víc. Nějak jsem ustrnula v bodě, kdy mi víc záleží na pocitech ostatních než na těch mých, takže všem lžu, že je vše ok, aby se nestresovali, řeknu, že to nevadí, i když mě to sere! Bohužel se nedokážu všem těm človíčkům podívat do očí a říct jim, že takhle to nechci, že mi to vadí, že tohle prostě ne..asi toho je na mě nějak moc, ráno mám radost a večer se mi chce křičet do polštáře NE NE NE. A ani to TAO mi nepomáhá, protože mi to všecko lítá pořád v hlavě sem a tam jak splašenej kůň. Potřebuju pryč aspoň na měsíc, žít si svůj paralelní život, chvíli žít život někoho jinýho, protože co oko nevidí, to srdce nebolí a ono na tom něco bude...

Zkouškové šílenství

Jsem realista? Ne! Jsem snílek, jsem vana plná ideálů, které pomalu odtékají do odpadu...možná že brzo už budu prázdná a bude pokoj. Ta víra, že se něco změní, že se lidi změní pro druhé, že si budeme pomáhat a zajímat se o druhé, že budeme všichni šťastní, je totiž úplně zcestná. Takhle to v životě nechodí, holčičko..Já myslela, že si tím znamením a ono ne...blbý, co :-D Nic se totiž nemění a když něco moc chceme, tak se nám to buď pořád vyhýbá, a nebo to nakonec neni tak super, jako to mělo být, jako to byla v našich (v mých) představách. Asi budu brzo potřebovat osobního tereapeuta, asi se poptám v řadách svých kolegů :-D Odpusť mé duši, měj se mnou soucit a nebo ne...Nevadí, ve škole nám vtloukaj do hlavy pozitivní myšlení, tak to snad ještě chvíli zkusim a třeba se něco změní..ale spíš ne. Čím hůř to jde, tím se mi chce dejchat víc...

Křídlovky

Zasadím břízu, pořídím si maringotku, harmoniku a červený kolo. Půjdu do tanečních a ušiju si květovaný kalhoty. Začnu žít podle svýho gusta, tak jak se to líbí mně..Nechám si narůst křídla

Křídlovky od Radůzy, nejvíc!

Je to tu zas

Když to tak slyším, tak se ani na tu fráninu nechci vrátit. Chytrou holku 2x vyhodí od magisterských státnic? Super. Kamarádku, co se fakt hodně snaží a podle mě i celkem umí, potápí u obhajoby bc práce a pak jí dají za jedna? Mno nevim, já mám asi radši pohodovou atmosféru... Hlavně když srovnám svoje výsledky na FR a na PS, tak to je nebe a dudy...na PS mám spíš jedničky než trojky, nemusím se šrotit jak blázen, abych stejně nic neuměla...tady si to dvakrát přečtu a rozumím tomu, chápu souvislosti, umím si spojit jedno s druhým. Nevím nevím...bohužel teď nastala ta doba, kdy se budu muset už napořád rozhodnout, jestli do toho jít nebo nejít. Je totiž doba předzápisů a následně (sice až po prázdninách, ale ty utečou, my víme) zápisů do indexu...chjo chjo. Nejhorší je, že já za sebe jsem v podstatě rozhodnutá, ale nejsem si jistá, že se s tím smíří moje nejbližší okolí :-(

Týdeník

Tenhle týden stál celkem za prd. Cestou do Plzně si ňufík při vystupování z vlaku zatrhl drápek a tekly z něj potoky krve. Takže jsme museli s Bubonem zahájit operaci "První pomoc" - já letěla do lékárny pro obvazy, on držel psa s packou nahoře přiškrcenou kapesníkem (zlatý hadráky, fakt). Naštěstí se po hodince a půl odpočinku ve vlaku z Prahy do Plzně celkem z mátořil a domu běžel po svých a druhý den by člověk nepoznal, že se mu něco stalo...ale byla to hrůza!

Aby se to nepletlo, tak na mě nějaký dobrý člověk flusnul úžasnou střevní chřipku, až jsem z toho měla teplotu 38°, což jsem už tak tři čtyři roky neměla. Kvůli tomu jsem taky propásla zápočet z Dějin psychologie, takže si ho budu muset jít nahradit, pecka :-(

To vše ale naštěstí kompenzuje druhá úspěšná zkouška a druhá jednička letošního letního semestru. Aspoň něco :)

Nejvíc!

Já vim, že narozeniny mám až za stráááášně dlouho, ale tohle zlato, to je to, po čem mé srdce prahne...naprosto jedinečný a bezkonkurenční model! Nádhera! Pro Plzeň jako dělaný! Je to vymazlený brouček za příznivou cenu ...jen on a já a nic víc...Prostě srdcová záležitost :-)

Mno koukněte na něj:

Jdi do toho po hlavě....

Tak zas zapnu pásek o jednu dírku dál. Do léta budu vypadat jako v patnácti :-) To je tim životem, jakej vedu - samý stresy (i když úroveň stresu u mě je velmi nízká, jsem to já ale odolný jedinec), lítání do školy, lítání ze školy, lítání se psem, učení...člověk nemá čas se ani pořádně najíst (hlavně když není co, protože Pes a Kluk to všecko snědí dřív). Ale dneska, dneska se pořádně nacpu, udělám si totiž rizoto s kuřecím! Cha! JO a ještě jsem zapomněla na ty kilometry o víkendech...my totiž nechodíme jen tak na výlet, ale dvacet třicet kiláčku, takže večer nohy bolí až hanba. Ale ten pocit za to stojí. Akorát kdyby tý školy nebylo najednou tolik. Letní semestr mi nějak proklouzl mezi prsty a už je tu skoro zkouškový a já nic nemám udělaný, nic neumim, nic neznám. Takže duben a květen už by mohli udělat pápá a v červnu snad bude klid...snad! Protože si nejsem jistá, jak dlouho tohle vražedný tempo vydržim s nenarušenou psychickou rovnováhou...

K nepochopení

Nechápu, jak někdo tak falešnej může:
a) na první pohled působit tak mile..
b) být tolik oblíbenej...

Prostě to nechápu a nikdy asi nepochopim...holt se ukazuje, že já opravdu nemám čuch na lidi - ty dobrý od sebe odhánim a ty dementní k sobě přitahuju :-/

NIc

Nic se mi nechce, blé.
Učení blé.
Chodit do školy blé.
Uklízení blé.
Něco dělat blé blé.

Snad jen ležet v posteli. A za všechno může to hnusný počasí a statistika (blé).
Dokonce ani ntb se necejtí v poho, páč mu vypadává a AAAAAAAAA. Občas.

Velikonoční

Velikonoce moc ráda nemám..teda ráda dělám beránka a nádivku, ráda chodím na jarmarky a líbí se mi, jak je to všude vyzdobené a jak jsou všichni spolu. Ale nemám ráda barvení vajíček, protože to vždycky dopadne jinak, než chci. A nemám ráda pondělí, kdy kluci chodí s pomlázkou...celý den jsem jak na trní, kdo si vzpomene, že mě přijde zmlátit. Prostě nic moc dopoledne! Ale letos na to půjdu chytře...ráno se seberu a půjdu se psem na výlet. Pochybuji, že v lese bude chodit někdo s pomlázkou :)

Vítání jara

Protože máme děťátko, co se jen tak neutahá, rozhodl se páneček utahat pejska i paničku a vymyslel výlet. To by ještě bylo v poho, horší to bylo časem, když jsem zjistila, že ho naplánoval celodenní a 30kilometrový. Mno, přesto jsme vyrazili.

Janýsek měl ten den svou premiéru v tramvaji a nebylo to tak špatné jako premiéra kdysi před měsícem a půl ve vlaku. V lese to taky bylo v poho, jen co jsme se zorientovali na zelenou, tak se šlo, Janeček běhal na volno a všichni byli spokojení. Jenže pak jsem narazili na nějaký aktivisty, rozuměj nějaký pochod a to šla asi miliarda lidí (ale ne pohromadě, ale jako švábi na pivo), takže to bylo pořád Janýsku k noze, čekej a pojď na vodítko, až jsem z toho byla celá nasraná. Naštěstí se na Krkavci (známe už z turistiky) od nás oddělili a my mohli pokračovat v klidu lesem...Sice jsem nepochopila, proč musim vystoupat ten krpál nahoru na Krkavec, abych to pak vzala zase po červený dolu, ale budiž..po chvíli jsme i dali sváču, takže hladina cukru v krvi se dostala na normál a já se uklidnila :-))
A pak jsme šli šli a šli do Horní Břízy, kde to bylo fakt hnusný, ale dali jsme tam zase sváču, takže aspoň něco pozitivního na tom bylo. Pak se šlo na Dvůr Býkovec, kde nás to příjemně překvapilo, páč tam byla zabijačka a hudba a Lobkowic a ještě další pivka, takže jsme si dali výbornýho buřta domácího a Kemjed si dal polívku prdelačku (já bych to nejedla, bléé) a byla pohodička, hodinku a půl jsme tam poseděli, Janýsek si pohrál s jednou ohařkou a šlo se dál. Jenže pak už jsme byli nějaký nadraný po pivkách a vymýšleli jsme hovadiny. Mno, ze začátku to byl dobrý skutek, páč jsme našli povalený posed a já hned, že ho postavíme. Tak jsme ho postavili a vylezli na něj a co ten hajzl? Ten se nám odvděčil tím, že s náma zase spadl do chroští, takže já mám "potrhanou" nohu s modřinou, Kemjed měl štěstí a spadl do měkkýho. Jenže jak řikám, tohle byl osudový zlom, páč pak už to šlo z kopce...další pivka, větší nadranost (říkejme tomu spíš přiopilost, nálada) a samozřejmě jsme se ztratili - první "ztráta" byla v poho, páč jsme si jen zašli vesnicí, druhá už byla horší. To jsme si zašli asi pět kiláků podél vody kde nic ani nikdo nebyl...jen divný mrtvý bílý stromy a na těch stromech asi tisíc obrovskejch černejch ptáků, prostě jak z hororu Ptáci...a ještě se ztmívalo a my se báli, že zůstanem v lese po tmě...naštěstí z lesa jsme vyšli v čas, ale samozřejmě nám ujel bus do Plzně (páč jsme šli zase na druhou stranu než jsme měli jít) a čekali jsme hodinu a půl na zastávce v největší prdeli světa, byla zima a tma a já z toho teď mám rýmu a bolení v krku...Naštěstí autobus přijel a v devět hodin večer jsme už byli doma, Janys se napapal a spal až do dneška do rána v podstatě, tak ho to chudáčka zmohlo :)

Každopadně ponaučení z toho plyne takový, že příště vymýšlím výlety já...

My, změny a pes

Stalo se dost věcí. Prvně už nebydlím v kobce s bachařem, ale v krásném slunném velkém bytě ve svém vlastním pokoji, přes který nikdo nechodí, s čistou kuchyní, v bytečku, kde je teplo a světlo...a kde je pes! Ano, mám psa (jak už stejně většina ví), ale tohle je jeho blogová premiéra. Je to útulkáček, krásnej zrzeček s obrovskýma jantarovýma očíčkama, asi celoživotní štěndo...mám ho tři týdny a už krásně poslouchá (umí sedni, lehni, k noze, místo, čekej a přijít na přivolání). A i když některý den stojí za hovno, tak on mi ho vždycky vylepší buď svými kousky (včera se cpal do koše na odpadky a víko mu zástalo na krku a on přiběhl, aby ho panička zachránila, bylo to opravdu vtipné :)), nebo s ním stačí jít ven a vidět ho, jak běhá jako prdlouš sem a tam, a mám úplně vyčistěnou hlavu od všech starostí...jsem vděčná za to, že ho mám, že mám zase někoho, kdo mě má rád za každé situace, kdo mě ohlídá, kdo se přitulí a kdo mě vytáhne ven...Prostě všechno se díky němu zlepšilo. Pár jeho fotek je zde. Pro ty, kdo ho ještě neviděli...Jo, jmenuje se Janek.
Další změnou je to, že už nestuduju francouzštinu, tenhle semestr, pak se uvidí...musím si to všechno pořádně promyslet, abych věděla, co a jak v budoucnu, ale zatím je to takhle fajn.

Tak to je u mě nové. Je toho docela dost, na chvíli se asi zase ustálím v tom, co mám :-)

TLUSTÁ ČÁRA

Co bylo bylo...

...

Nechala jsem sebou zametat, i když jsem si dala předsevzetí, že se to už nestane...zase jsem si připadala jak naprostý idiot, zase jsem brala na někoho ohledy! Ale s M. jsme se dohodli, že takhle už to dál nejde...

Tak moc jsem si přála psa, že jsem vynaložila veškeré úsilí, našla byt, našla spolubydlící, našla pséka...jenže jsem tak dlouho čekala na podporu toho nejbližšího člověka, až si toho psa vzal někdo jiný...nesvádím to na něj, to vůbec ne..je to moje chyba, že jsem chtěla vidět nadšení i na druhé straně. Ale už to neudělám a doufám, že tím se věci rozpohybují a vše bude zase dobré..protože jestli ne, tak se buď dostanu do Beřkovic nebo...

Dnešní podvečer byl pro mě hroznej, horší. Zjistila jsem, že ten pes už má pánečka a napsala to svému milému...reakce? žádná! Což se asi dalo čekat, páč on žádného psa přece nechtěl..já jsem si akorát pobrečela ve vaně, v tu chvíli se mi zhroutil svět, ale přesto - mrzelo to jen mě! Nechápu..přece když někoho miluji, tak mě mrzí věci, co mrzí jeho, mám radost z toho, čeho má radost on, jsem mu oporou..nebo jsem doprdele opravdu tak naivní?? Prosím kohokoli o pár facek a návrat do reality, kuju!

Ještě že mám M. a vím, že ten mě podpoří v každé situaci, prostě je to pravý přítel, Takový, co zbytečně nepotřebuje mít ve všem pravdu, co vás prostě podpoří, ať se děje co se děje..a za to mu děkuju!

(Pokud si to budu číst zítra: Pamatuj si, že odteď myslíš hlavně na sebe!!!!)

Stará známá písnička...akorát už malinko ohraná!

The number you're calling is not answering please try it again later... Volaný účastník hovor nepřijímá, zkuste to prosím později...

Kucííí, jsou Vánoce :-)

Try JibJab Sendables® eCards today!

Vánoce, Vánoce...

...přicházejí. Už se to blíží, za chvilinku je tu Štědrý den a všichni řeší dárky. A já zjistila, že letos mi v podstatě na žádných dárcích nezáleží. Jo, budu ráda, když je dostanu, ale letos, letos by mi stačil jeden jedinej dárek...pravidelní čtenáři a posluchači a zájemci asi tuší. Jojo, letos by mi největší radost udělal pejsek, z útulku, velkej malej, mladej starej, to je fuk... Kdybych ho dostala, zaručeně bych se rozbrečela a zaručeně bych byla nejšťastnější člověk mezi všemi, že by se dokonce mohlo stát, že bych tou radostí pukla a zbyly by po mně jenom hvězdičky...Možná proto mi to taky není dopřáno, nechtějí mě nechat se rozplynout...ale je to škoda, hrozná škoda a mně je to líto.

Je mi líto to, že se pes bere jako povinnost a jako přítěž, že není chápan jako radost...je mi líto to, že málokomu dochází pravá podstata Vánoc. Vánoce totiž neznamenají, že si dáme dárek, ale znamenají to, že se člověk jednou v roce vcítí do druhého a udělá mu radost...udělá mu radost tím, že si na něj vzpomene, že s ním tráví čas a hlavně! že mu chce splnit to jedno velké přání, které mu vidí v srdci...